Dálková trasa GR7 vede z andaluské Tarify*45 km od Gibraltaru napříč Španělskem, Andorrou až do Francie. V dubnu 2019 vyrážíme s mým tátou (66 let) zdolat její andaluskou část. Okouzlí nás nejen svou drsnou krásou, ale především naprostou turistickou nedotčeností.

 

 

* vysunovací poznámky, které se zobrazí přejetím myší, u mobilu klepnutím na slovo

ANDALUSKÁ ČÁST GR7 prochází provinciemi Cádiz, Málaga, Córdoba, Jaén, Granada a Alméria. Je poměrně náročná s velkými vzdálenostmi. Pokud denně zvládnete 15–35 km, dá se ujít za zhruba čtyřicet dní. Cesta se však může rozdělit na kratší úseky a různě obcházet, čehož občas využíváme i my. Kdykoli je to možné, vyhýbá se asfaltovaným a frekventovaným silnicím a vede po starověkých trasách a starých obchodních cestách „caminos reales“.

 

ZNAČENÍ

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Stejně jako všechny cesty Gran Recorrido je i GR7 značena červeno-bílými značkami, které lze najít na sloupech, stromech a skalách. Někde jsou nové a zřetelné, jinde vybledlé nebo úplně chybí. Občas narazíme na dřevěné ukazatele s časem zbývajícím do konce etapy.

 

KDY VYRAZIT

 

Počasí v Andalusii je nejteplejší a nejsušší z celého Španělska. V letních měsících, kdy teploty přesahují 40 ℃, se trekování vůbec nedoporučuje. Naopak v zimě může být zejména v noci velké chladno a spousta zařízení a ubytování je zavřeno. Nejvhodnějším obdobím je jaro (březen-květen) a podzim (září-říjen). V oblasti Cádiz je na jaře velmi vlhko a může hodně pršet.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

I nás na začátku dubna zastihnou prudké deště a velká zima s ranními teplotami 4 ℃. Po zbytek cesty však panuje příjemné slunečné počasí.

O Velikonocích, Vánocích a letních prázdninách mají Španělé volno a může být všude plno.

 

MAPY A PRŮVODCE

Na cestě se nám nejvíce osvědčuje pěší turistická mapa*Můžete ji stáhnout offline Andalusie z  MAPY.CZ. Spoustu informací čerpám z tohoto výborného WEBU (v angličtině) a z knihy WALKING THE GR7 IN ANDALUCIA (v angličtině). Dříve byla k sehnání v ČR v prodejně v Praze nebo online na www.mapykiwi.cz. O cestě existuje i skvělý dokument z cyklu Pěšky po Evropě 2 Krásy Andalusie (2) s Bradley Mayhew.

 

UBYTOVÁNÍ

 

 

 

 

 

 

 

Cesta vede přes městečka a „los pueblos blancos“ – bílé vesničky, kde se nějaké to ubytování najde vždycky. Není tak levné jako na klasických poutních cestách*Camino Santiago, Via Francigena, cena začíná od 20 €/osobu. Vždy ho předem hledám a objednávám na AIRBNB (odkaz je funkční) nebo BOOKING.COM. Jedná se o alberque, apartmány, kempy, haciendy, vesnické domy, hostely, hotely a penziony.

 

 

 

 

 

 

 

Občas se však stane, že v některých místech prostě nic není, takže pokud máte stan, bude se vám hodit. V tomto případě cestu opouštíme a obcházíme ji přes vesničky, kde ubytování je (např. úsek Ubrique–Jimena de la Frontera). Mezi nejzajímavější patří ubytování v „hobitím“ penzionu v Jimena de la Frontera, na zámku v Castillo de Castellar a v elegangním apartmánu v Cortes de la Frontera, který leží mimo GR7.

 

 

 

O NAŠÍ CESTĚ

 

Naše pouť po GR 7 začíná v kaňonu EL CHORRO.  Cestu chceme zakončit u moře, a tak putujeme v protisměru. Také doufáme, že do Tarify půjdeme spíše z kopce. Nepůjdeme, převýšení bude vysoké.

Stezka se vine kopcovitou krajinou s olivovými háji, okolo haciend s obrovskými mastify, přes půvabné „los pueblos blancos“ – bílé vesničky. Od skalnaté Rondy začínají hory a velké převýšení. Nejkrásnější pohled na slavný starobylý most Ponte Nova de Ronda je právě z GR7.

 

Bohužel se na pár dní prudce ochladí. V Česku je teď na začátku dubna azuro a teploty přes 20 ℃, my máme v „rozpálené“ Andalusii ráno 4 ℃ a přes den 6 ℃! Hustě prší, cesty jsou rozbahněné a naše letní oblečení leží nepoužité na dně krosny. Jednou nás dokonce zachrání mladí turisté z Argentiny. I když jedou opačným směrem, otočí se, zcela promočené nás i s krosnami nacpou do svého autíčka a odvezou do vyhřátého hotelu v Arriate. Topí se tu ve všech domech, tak jako u nás v lednu.

 

Původně jsme chtěli navštívit nejznámější bílou vesnici Zahara de la Sierra, ale není to potřeba. Procházíme jich spousty, jedna je krásnější než druhá. A zcela bez turistů. Například horami obklopené Montejaque, kde nám hostitel za pár euro usmaží naprosto vynikající kalamáry. Bohužel opět začíná pršet a místní nás varují, ať přes hory nechodíme. Cesta je špatná a nejbližší ubytování najdu až ve 28 km vzdáleném Ubrique. To v tomhle počasí a s mým špatným zrakem neujdeme, proto přejedeme autobusem*Jediný autobus jede ráno zpět do Rondy, odtud pak pak odpoledne do Ubrique. Snad nám to GR7 odpustí.

 

V Ubrique však nastává problém. Do dalšího městečka Jimena de la Frontera je to zabijáckých 35 km s ohromným převýšením, zcela mimo civilizaci. Žádné občerstvení, žádné ubytování, prostě nic. Autobus jezdí pouze do Rondy, odtud bychom museli do Cádizu/Algecirasu, a pak do Jimeny de la Frontera. Naprostý nesmysl, není se odtud jak dostat.

 

Ráno nás budí sluníčko a nám se hned zlepší nálada. Příjemné počasí nás už do konce cesty neopustí. Opouštíme GR7 a těžký úsek obcházíme po prázdných silničkách. I když je to 25 km a dva dny navíc, ocitáme se v nejhezčí oblastí naší cesty. Háje korkovníků, hornaté vnitrozemí a bílá vesnička Cortes de la Frontera jsou naprosto okouzlující.

     

Když se vrátíme na GR7, krajina se mění ve zvlněnou zemědělskou oblast. Konečně potkáváme první poutníky. Dva chlapíci ze sousedního Rakouska mají stejný nápad jako my – jít GR7 opačně. V hotelu, který je umístěn přímo na starobylém hradě v Castillo de Castellar se zdravíme s elegantní Francouzskou. Po GR7 míří až do Antequery. Sama, navoněná, v klobouku a s malým baťůžkem. Zavazadlo jí zřejmě někdo převáží. 

 

 

 

 

 

 

 

V okolí rezervace Parque Natural de los Alcornocales vidíme spousty hnízdících čápů, za ní už většinu času jdeme po silnicích. Jednu chvíli dokonce i v hustémn provozu po dálnici! Otřesný zážitek. Poslední den omylem odbočíme do vojenské zóny. Vojáci jsou zřejmě už zvyklí, slušně nás vyprovodí a nasměrují na Camino de Santiago del Estrecho.

 

Ta vede také do Tarify (nebo spíše z Tarify), ale z východní strany, GR7 ze severu. A koho nepotkáme! Naše známé poutníky z Rakouska. Evidentně bloudí stejně jako my. Navíc se zdravíme s příjemnou Němkou, která šlape po nějaké stezce z Algecirasu do Cádizu. Výhledy na Gibraltar jsou ohromující.

 

Pobřežní cesta je však přes svůj počáteční půvab drsná, nehostinná a velmi větrná. Za celých 25 km si není kde odpočinout, žádná civilizace, žádné občerstvení. Tento úsek je pro nás jeden z nejnáročnějších. S 225 km v nohou*Měřeno krokoměrem jsme v cíli.  V Tarifě, nejjižnějším místě Evropy.

 

CO ŘÍCT ZÁVĚREM?

 

Na GR7 objevujeme naprosto odlišnou Andalusii, než jakou známe z pekelné Costa del Sol a turistických měst. Divokou, na jaře šťavnatě zelenou a hlavně zcela bez turistů. Jsme naprosto okouzleni, jak nádherným vnitrozemím tento kout Španělska oplývá. Jít ji v opačném směru není zas tak dobrý nápad. Převýšení je možná menší, ale čím dále od pobřeží do vnitrozemí, tím je Andalusie krásnější. Deště nám sice pár zajímavých úseků překazily, díky obchůzce však poznáváme úžasné okolí Cortes de la Frontera. Na GR7 nečekejte zázemí známých poutních cest. Na nějaké to ubytování a občerstvení skoro vždy narazíte, musíte však trochu na internetu hledat. Na davy poutníků zapomeňte, my jich potkali šest – dva turisty z Ameriky, dva Rakušany, Francouzku a Němku. Místní lidé jsou přátelští, svým způsobem ale dosti svérázní. Moc nespoléhejte na angličtinu, tu zde umí málokdo. Aspoň základní znalost španělštiny se vám bude hodit. 

Takže nezbývá než popřát dobrou kondici, krásné počasí a „buon camino!“

Pravá krása Andalusie se skrývá v jejím vnitrozemí.

 

GR7 PODROBNÝ POPIS ETAP

 

 

GR7 PODROBNÝ POPIS ETAP ANDALUSKÝ CHODNÍK SMRTI Granada a Costa del Sol (1.díl)   Gibraltar, Sevilla, Cordoba (2. díl)

 

• Foto: Zuzana Habáňová, Jiří Habáň
• Datum: duben 2019
• Úvodní foto: Cestou z Cortes de la Frontera do Gaucínu