MRAZIVÁ ZIMA VE VYHŘÁTÉ ANDALUSII (1. ČÁST): GRANADA & COSTA DEL SOL

Pomerančovníky provoněnou Andalusii jsem poprvé navštívila v létě 2000. Skoro tři měsíce jsem tu dobrodružně prodávala kopie slavných obrazů pro izraelské obchodníky. Sice jsem nic nevydělala, ale zemi projela křížem krážem, naučila se španělsky a málem se upekla na přeplněných plážích Costa de  Sol. Krása maurských památek a divoká krajina ve mně zanechaly hluboký dojem a touhu se sem vrátit. Třeba i v zimě.

Andalusie je největším, nejlidnatějším, nejjižnějším a nejsušším regionem Španělska. V bouřlivé historii se tu prostřídaly různé kultury, etnika a náboženství. Sedm století nadvlády muslimských Maurů ze severní Afriky zanechalo v zemi mnoho nádherných staveb. Kdysi oblast s rozvinutým zemědělstvím se dnes potýká s největší nezaměstnaností Španělska. Avšak díky svým památkám, zajímavé krajině, písečným plážím a celoročně slunečnému počasí je Andalusie mezi turisty velmi populární.

 

Andalusie

 

Hned po vánočních svátcích vyrážíme z vymrzlého Česka do vyhřáté Andalusie přivítat Nový rok. V tuto dobu je zde totiž na cestování velmi příjemné počasí a mnohem méně turistů než v létě.  

 

ZASTÁVKA V MADRIDU

Noční Madrid
Já a Zuzka S. na nultém kilometru v Madridu. Odtud se počítají všechny vzdálenosti ve Španělsku

 

 

 

 

 

 

 

 

Dnes se do Andalusie dostanete snadno s mnoha nízkonákladovými leteckými společnostmi, nám se však vyplácí letět z Prahy do hlavního města Španělska. Po dvaceti letech se setkávám se Zuzkou Z., spolužačkou ze základní školy. Dlouho pracovala jako letuška, procestovala kus světa, až nakonec zakotvila v Madridu. Žije tu už spoustu let a velmi mě baví její čeština vyladěná silným španělským přízvukem. Zuzka Z. nám zachránila cestu, koupila poslední lístky na vyprodaný noční autobus do Malagy. Provede nás večerním Madridem, u sklenky červeného vína zavzpomínáme na školní léta a pak už uháníme z chladného Madridu za teplem. 

 

Setkání se Zuzkou Z. po dvaceti letech
Noční Madrid

 

 

 

 

 

 

 

GRANADA  A  JEJÍ BÁJNÁ ALHAMBRA

Palác Alhambra (foto pohlednice)

 

Do Granady přijíždíme nad ránem. Je zima, my unavené a marně hledáme nějaké ubytování. Nakonec se nad námi slituje usměvavá seňora a za chvíli tvrdě spíme ve vytopeném pokoji hezkého penzionu. V poledne nás budí teplé sluneční paprsky a modrá obloha bez mráčku. Protože tu strávíme jen jeden den, hned vyrážíme na obhlídku města.

Dějinami Granady prošlo mnoho národů – Féničané, Židé, Římané, Španělé. Byli to však Maurové, kteří svou architekturou vtiskli městu jeho jedinečnou podobu. Za muslimské nadvlády od 8. století město kulturně a umělecky vzkvétalo a dosáhlo pověsti po celé civilizované Evropě. V roce 1492 podlehla Granada jako poslední maurské sídlo králi Ferdinandovi. Arabové byli vyhnáni a začala renesanční výstavba. K úpadku došlo v 19. století, v roce 1954 udeřilo jižně od Granady zemětřesení o síle 7,8 stupně. Dnes ale opět nabývá rozmachu, je významné univerzitní město a těší se velkému zájmu turistů, kteří sem přijíždí z nedalekého pobřeží. Zajímavostí jsou jeskyně Sacromonte, kde dodnes žijí převážně cikáni a lidé vyznávající alternativní život. 

Se Zuzkou S. se touláme bludištěm strmých uliček staré arabské čtvrti Albaicín. Dříve zde stávalo přes třicet mešit, dnes jsou místo nich kostely. Je odtud úžasný výhled na město. A také na skvost maurského stavitelství. 

Na náhorní plošině vysokého kopce Sabica se rozprostírá rozlehlý palácový komplex Alhambra. Je nejnavštěvovanější památkou Andalusie a možná i celého Španělska. Stojí na úpatí zasněžených hor Sierra Nevada, nejvyššího pohoří Pyrenejského poloostrova. Sníh z vrcholků nezmizí ani v horkém létě.    

 

Dvě Zuzky v Granadě
Alhambra

 

Palác vznikal v letech 1284 – 1354, kdy se muslimští chálífové snažili vyvrátit dojem své slábnoucí moci stavbou „pozemského ráje“. Palác vynikal úchvatnými interiéry – ornamenty, sloupová nádvoří, zrcadla, perské koberce, fontány, jezírka. Po vyhnání Maurů začali katoličtí králové hrad přestavovat a spoustu nádherných muslimských prvků zničili. Vydržel i pokus napoleonských vojáků vyhodit jej do povětří. Alhambra je dnes jediným původně dochovaným maurským palácem na světe, a to bez jakékoliv modernizace. Komplex se pyšní krásnými zahradami Generalife, kam v dřívějších dobách unikali panovníci před intrikami dvoru. Dnes se můžete procházet mezi fontánami, jezírky, cypřiši, pomerančovníky a okrasnými keři. K dispozici jsou denní i noční prohlídky, zejména v sezónu však doporučuji si lístek rezervovat dlouho dopředu.

 

Alhambra v pozadí s pohořím Sierra Nevada

 

Když se Alhambry nabažíme, seběhneme na náměstí Plaza Nueva. Kavárny a restaurace jsou plné lidí, i my si v jedné z nich vychutnáváme místní vino de Jerez. A také tapas, ve Španělsku oblíbenou svačinku ve formě jednohubek ze sýrů, oliv, šunky, masových kuliček, smažené cukety a čehokoliv, co Vás napadne. V podhůří Sierra Nevady je na sluníčku přes den příjemně, po setmění se však prudce ochladí. Jsme totiž necelých 40 km od lyžařského střediska Pradollano, kde se v roce 1996 konal světový šampionát ve sjezdu na lyžích. Ještě že nám seňora v hotelu pořádně zatopí.  

MARBELLA  – SYMBOL LUXUSU NA COSTA DEL SOL

Pláž v Marbelle

Cestou k pobřeží se krajina s rozeklanými skalami střídá s háji olivovníků. Španělsko je jejich největším producentem na světě a 84 % úrody pochází právě z Andalusie. Zdejší vápencové podloží a suchá skalnatá půda olivám výborně prospívá. Na cestu máme jen týden, škoda, že nestihneme navštívit pueblos blancos, malebné horské vesničky s bílými domky. Před lety se mi velmi líbily kvůli své tradiční andaluské atmosféře.

Druhým největším městem Andalusie je Malaga, kde náš autobus na chvíli staví. Mám na ni zajímavé vzpomínky. V srpnu 2000 jsem z velké dálky zahlédla zdejšího slavného rodáka, herce Antonia Banderase s Melanií Griffith, jeho tehdejší manželkou. Zahajovali velkolepou slavnost na počest příjezdu Katolických králů do města. O měsíc dříve jsem tu pro změnu zažila výbuch bomby, za kterou stála baskická separatistická organizace ETA. Velká rána, zmatek a policejní sirény. Tenkrát jsem samozřejmě netušila, o co jde. ETA má ve Španělsku na svědomí mnoho bombových útoků a lidských životů, svou činnosti naštěstí před lety ukončila.

 

Costa del Sol

Míjíme Torremollinos, kde jsem tenkrát bydlela, Benalmadenu se zábavným parkem Tivoli World a Fuengirolu. Známá přímořská letoviska plná diskoték a barů. O prázdninách změní v nekončící párty, tady se v noci moc nevyspíte. Naším cílem je městečko Marbella, symbol luxusu na pobřeží. Vůbec nevím, proč jsem ji zvolila. Ještě větší snobárna se nachází o kousek dál v Puerto Banus s vyhlášeným jachetním přístavem. Denně zde kotví až 800 lodí různých celebrit, královských rodin a známých lidí z celého světa. Promenáda je lemována auty těch nejluxusnějších značek. V okolí se nachází deset golfových hřišť s osvětlením, aby si boháči mohli „zasportovat“ i v noci. Tento svět je mi cizí, protiví se mi. Jediné co mě tu tenkrát před lety zaujalo, byly nádherné pláže s průzračnou vodou. To bylo něco!

 

Costa del Sol

 

Labyrintem křivolakých uliček jdeme k pobřeží. V kavárnách a restauracích je plno, na každém rohu obchody těch nejluxusnějších značek. Zámožní cizinci v drahém oblečení, ženy s ještě dražšími kabelkami. Proč mám dojem, že všichni okolo mluví rusky? Sem určitě nepatříme. Klid a pohodu nacházíme až na pláži. V létě bývá narvaná k prasknutí, teď tu jsme téměř samy.  

 

Pohoda na pláži v Marbelle

 

Není sezóna, a tak bez problému seženeme levné ubytování. Všichni jsou totiž v luxusních hotelech, my v jednoduchém apartmánu s krásným výhledem na město. Přes den je teplo, v noci se ale klepeme zimou pod hromadami dek, navlečené ve všem, co sebou máme.

 

Slon v Marbelle
Pláž v Marbelle

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ráno však modrá obloha opět slibuje teplý slunečný den. Costa del Sol v překladu znamená Slunečné pobřeží. Svůj název si právem zaslouží. Slunce zde svítí 330 dní v roce a po zbylé dny je také velmi příjemně. Díky tomu je nejnavštěvovanějším místem Andalusie. Od Malagy na jih se táhne zástavba vysokých hotelových komplexů, v letních měsících jsou zde davy návštěvníků. Až na jihu daleko pod Marbellou masy lidí ubývají a dá se tu lépe „dýchat“.

 

Molo v Marbelle

 

Moře je rozbouřené a mimo horké léto studené, na koupání to rozhodně není. My si to tu ale užíváme. Po poloprázdné promenádě nachodíme spousty kilometrů, pijeme kávu v barech, kde jsme jediní hosté, fotíme slona, co běhá po pláži mezi palmami. Škoda, že je celý z bronzu.

 

Pobřeží v Marbelle
Marbella

 

 

 

 

 

 

 

Jak nejlépe zakončit teplý prosincový den na Costa del Sol? Jedině při západu slunce, u talíře čerstvě ulovených kalamár a skvělého vína Rioja.

Autobus směr Gibraltar

Čas je neúprosný, musíme dál. Letoviska na Costa del Sol nejsou můj šálek kávy, dva dny mi tu bohatě stačí. Pokračujeme na nejjižnější výspu Pyrenejského poloostrova, na Gibraltar

 

POKRAČOVAT NA Gibraltar, Sevilla a Cordoba

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..