CESTA DO KERALY (1. ČÁST): KULTURNÍ FACKA V DILLÍ & SKVOSTNÝ TAJ MAHAL

Takovou kulturní facku, jako při návštěvě Indie, dostanete jen málokdy. Tolik lidí na ulicích, tolik troubících žlutých rikší, tolik odpadků a před píšťalou svíjejících se kober neuvidíte nikde jinde než v Dillí. A o kousek dál v chemické, špinavé Ágře nádherný Taj Mahal.

Indie? Směs všeho na co si jen vzpomenete. Nejvyšší hory světa, vyprahlé  pouště, pralesy, nekonečné  písečné  pláže, překrásné maharádžské paláce, o kousek dál  mnoha milionová města plná splašků a odpadků. Špína a bída, hned vedle nejdražší byty světa, ohromující luxus, bohatství a mezi tím vším všudypřítomný internet. Tolik kontrastů a barev jako nikde na světě, tolik jazyků, kultur, náboženství.

 

Vždy jsem chtěla Indii navštívit. Jednoho dne jsem si koupila levnou letenku do Dillí (s dnes již neexistujícím ukrajinským Aerosvitem) a s kamarádem, který nikdy neseděl v letadle a nikdy neopustil Evropu v listopadu vyrazila. Byla to první cesta do exotiky, kterou jsem si sama zorganizovala. A nemohla jsem si vybrat lépe. 

 

Indie  je 41x větší než Česká republika, žije zde 1 miliarda 353 milionů lidí (2018) a hlavním městem je 28-ti milionové Dillí.  Indii tvoří  28 svazových států, jsou často zcela odlišné, každý má své zvyky, tradice, jazyk. Domluvit se zde ovšem není žádný problém, všichni totiž mluví anglicky. Bylo těžké vybrat, kterou část Indie procestovat.  Vždy mě ale lákala exotika a oceán, proto jsem se rozhodla pro méně známou oblast jihozápadní Indie, státy Keralu  a kousek Tamil Nadu.

DILLÍ                                                                  Do Dillí přilétáme pozdě v noci. Projdeme vízovou kontrolou, vyměníme západní měnu za místní rupie a opouštíme letiště. Smluvený taxikář do hotelu mává na dálku cedulí   s mým  jménem. Nasedáme do staré dodávky. První setkání s Indii. Podél cesty plápolají  ohně,  okolo na  kartonech polehávají postavy v tunikách, všude hromady odpadků, které požírají  potulující se krávy a psi. Nikdo nezastavuje na červenou, prostě jedou dál, jako splašení, troubí a troubí. Chci dát řidiči bakšiš 20 rupií. On si ale rovnou říká o 200 (80 Kč). Základní pravidlo: nikdy neříkejte, že jste v Indii poprvé! Vše budete mít 10x dražší.   Unaveni po mnoha hodinovém letu usínáme v pokoji  bez oken,  nad hlavou se nám točí starý kovový větrák s vrtulí ostrou jako mačeta. Vypadá, že každou chvíli spadne a my budeme na kousky.

Main bazaar, čtvrť s ubytováním pro baťůžkáře

Ráno nás probouzí obrovský hluk z  ulice. Co se divíme.  Jsme přece v Indii. Bydlíme v Novém Dillí v proslulé čtvrti Pahar Ganj (Main bazaar) s levným ubytováním pro turisty  baťůžkáře.  Místní mluví hindsky a skvěle anglicky. Hned u hotelu nás odchytne rikša (typické indické vozítko pro dvě osoby, který řídí motorista) a i když nás natáhne, projezdíme s ním za dva dny všechny místní památky. A těch je v Dillí opravdu hodně. 

 

Humayunova hrobka

Staré Dillí je zážitek sám o sobě. Vládne tu nepředstavitelný chaos, jak v  dopravě,  tak ve všem co vidíme. Řidiči neustále  troubí, doprava  stojí, mezi rikšami, auty a  povozy  s vyhublými koňmi se proplétá  tisíce chodců, žebráků, prodejců všeho možného, třeba i cihel ze starých domů.  Prohlédneme si největší mešitu v Indii –  Džámi Masdžid  z černého a bílého mramoru, která pojme až 25 000 věřících,   protější  Červenou pevnost , komplex tří královských paláců z dob mughalské dynastie, nádhernou zahradní Humayunovu hrobku z roku 1571, která se stala předlohou pro slavný Taj Mahal. 

 

  ŠPINAVÁ ÁGRA A NÁVŠTĚVA TAJ MAHALU                                                                                                       

Taj Mahal

Ten si zajedeme prohlédnout další den vlakem do 200 km vzdáleného špinavého města Ágra. Fantastická stavba, cizinců tu moc nepotkáváme, ale každý Ind chce s námi selfíčko. A jsou jich desítky. Jak by ne, když cena vstupu je pro místní 16 Kč, pro cizince 400 Kč! Ale stojí to za to. Jen sem nejezděte v pátek, je zavřeno.

 

ZPĚT V DILLÍ                                                                                       

Bahai – Lotosový chrám

Poslední den strávíme v jižním Dillí. Fascinující  stavba z r. 1986 Lotosový chrám (Bahai, Lotos temple) má tvar napůl otevřeného lotosového květu, je  obklopen  devíti  vodními nádržemi, které vytváří dojem, že chrám plave jako lotos na vodě.  Silně připomíná  Operu v Sydney. Na závěr si projdeme archeologický  komplex   s nejvyšším  cihlovým  minaretem na světě  z r. 1386 Kutub  Minar (72,5 m vysoký).  Vedle něj stojí 7 m vysoký Železný sloup ze 4. stol. n. l., který dosud nejeví  žádnou známku koroze  a  je velkou záhadou, jak mohli lidé v  té době odlít sloup takové velikosti z tak mimořádně čistého železa. Dillí stojí za návštěvu, já tohle město prostě miluji.

Ale teď už rychle do ráje.

POKRAČOVÁNÍ

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..