Pokud by vás zajímalo, jak to kdysi vypadalo v Sovětském svazu, nemusíte jezdit daleko. Přibližně 1000 km vzdušnou čarou na východ se nachází unikátní sovětský skanzen, o kterém jste možná ještě nikdy neslyšeli. Jenže takhle zemička, která oficiálně neexistuje, vás příjemně překvapí.

 

* vysunovací poznámky, které se zobrazí přejetím myší, u mobilu klepnutím na slovo

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PRŮVODCE MOLDAVSKEM

 

 

PŘÍJEZD DO PODNĚSTŘÍ

 

Letecké spojení neexistuje, dostat se sem dá pouze po silnici z Ukrajiny*Nejbližší letiště je v Oděse, odkud sem vede cesta. nebo mnohem snáze z Moldavska. Během dne jezdí z centrálního nádraží v Kišiněvě do Tiraspolu a zpět každou hodinu minibus. Lístek se kupuje na místě, cesta trvá okolo dvou hodin. Většina turistů se v Podněstří zdrží jen jeden den, což je docela škoda. Když se na hranicích vojáci v uniformách připomínající doby SSSR ptají, na jak dlouho chceme vízum, vyhrknu, že na tři dny. Zeptají se, kde budeme bydlet, do pasu vloží papírek s vízem (který si při zpáteční cestě vezmou zpět) a můžeme jet. Z celého minibusu si o víza jdeme zažádat jen my. Už tady si všimnu mnohem přátelštější povahy lidí oproti sousednímu Moldavsku.

 

PENÍZE

 

První, co musíme na tiraspolském nádraží udělat, je směnit peníze na podněsterské rubly. Bankomaty ani platební karty tu nefungují a ničím jiným se oficiálně platit nedá. Neoficiálně výjimečně ano. Peníze měníme v „bance“, u malého okénka hned vedle vchodu do nádraží. V centru města jsou další směnárny, dokonce i na poště. Hodně populární plastové kopějky, které si turisté rádi vozívají domů jako suvenýr, už se tu zřejmě nepoužívají. Aspoň nám je nikdo nesměnil.

 

DOPRAVA V PODNĚSTŘÍ

 

Po Tiraspolu a v Benderu jezdí retro trolejbusy, další možností jsou pak dodávky maršrutky, kterými se dostanete i do vzdálenějších koutů země. Jsou neuvěřitelně levné. My využíváme především taxi. Ta ale vůbec nereagují na mávnutí na ulici, jsou velmi vytížená a musí vám je někdo objednat telefonem. Klidně prodavačka v trafice nebo náhodný chodec na ulici, tak jako nám. V cíli pak z řidičova smartphonu vždy zazní fanfára a oznámení, kolik máme zaplatit. Většinou okolo 30 rublů, tedy 30 Kč.  Mile mě překvapilo, že se nás ani jednou žádný taxikář nesnažil ošidit. Možná ale proto, že na vše tu dohlíží velký Šerif.

 

UBYTOVÁNÍ

Na bookingu a airbnb najdete spoustu ubytování různých cenových kategorií. Původně rezervuji levný hostel, na místě ale zjišťujeme, že se jedná o byt v paneláku. A to i s majitelem. Bývalý ruský námořník, který žil dlouho v USA a mluví výborně anglicky, má rád turisty a pronájmem si přilepšuje k penzi. Byt i celý panelák vypadají jako ty u nás v 70. letech minulého století, kontrastem k tomu je jeho drahý značkový notebook a rychlá WIFI. Je ohromně přátelský, rád poradí a bez problému chápe, že hledáme spíše soukromí. Nakonec zakotvíme v poměrně drahém City Club Hotel (boking.com). Teď v době covidu tu jsme úplně sami, přátelská temperamentní recepční se může přetrhnout, aby nám splnila všechna naše přání. Výborné ubytování.

 

INTERNET A WIFI

V Podněstří zřejmě mají svého vlastního operátora, protože tu kromě pohraničí s Moldavskem téměř nemáme signál. V restauracích, barech a v ubytování wifi funguje skvěle.

 

JÍDLO, PITÍ A CENY

 

Zdejší výbornou kuchyni tvoří mix moldavské (rumunské), ruské a ukrajinské. Točí tu dobré pivo včetně Staropramenu, nalévají výborné víno a stejně jako v Moldavsku mají výborné Mojito za 65 Kč. Prostě ceny za hubičku. Překvapením je moderní pivnice/sport bar Craft s největší plazmovou televizí, jakou jsme kdy viděli a ohromující množství pivních píp, opět včetně Staropramenu. Vřele také doporučuji zajít si na snídani do nefalšované sovětské kantýny.

LIDÉ A ŽIVOT

 

To, co se nám na Podněstří líbí nejvíce, jsou lidé. Oproti nepříliš veselé moldavské povaze jsou místní mnohem komunikativnější, veselejší a přátelštější. Abychom se dozvěděli více o životě v Podněstří, využíváme walking tour nadšeného průvodce Antona Dendemarchenko, který skvěle mluví anglicky. Během dvouhodinové procházky (můžete zvolit i celodenní) nás provede po více či méně známých místech v Tiraspolu a blízkého okolí. Dozvíme se spoustu zajímavostí o zdejším životě, ukazuje svůj občanský průkaz, papírovou knížku, do které se zapisují různé životní údaje, jako třeba svatba nebo narození syna. Je o trochu větší než ta, která se u nás používala za dob tuhého socialismu. Protože podněsterský pas nikde neuznávají, místní se můžou rozhodnout, zda si pořídí ruský či moldavský, při troše štěstí i rumunský. Tuto walking tour všem vřele doporučuji. Kontakt na Antona: INSTAGRAM, TRIPADVISOR, FACEBOOK, WEB.

 

Z nejvyšších pater paneláku máme hezký výhled na zelenou metropoli, stav zdejších domů je však žalostný. Aspoň tedy oproti našemu evropskému standardu. Jsou šedivé, neopravované, beznaděj a nízká životní úroveň je vidět na každém kroku. Není to tak dávno, co se tu důchody pohybovaly okolo 1000 Kč měsíčně. Mladí lidé odchází za prací do zahraničí, vylidňování země je velkým problémem, stejně jako v sousedním Moldavsku. 

 

KDO JE ŠERIF?

 

V Podněstří skoro vše vlastní Šerif (Sheriff). Benzínové pumpy, supermarkety, místní televizi a noviny, mobilní síť, hotely, restaurace, likérku Kvint, zcela nové sportoviště s ohromujícím stadionem a samozřejmě i známý fotbalový klub, který se jmenuje….. Jak jinak než FC Sheriff Tiraspol. Za tímto jménem se prý skrývají dva významní ruští podnikatelé, jiné zdroje ale ukazují na zapojení syna bývalého prezidenta I. Smirnova. Když se opatrně ptám, kdo to vlastně Šeriff je, kloudné odpovědi se nedočkám……

 

CO VŠE V PODNĚSTŘÍ NAVŠTÍVIT:

TIRASPOL

 

Hlavní město Podněsterska leží přímo na břehu řeky Dněstr. Teď v červenci na mě centrum působí moc hezky, je čisté, zelené, silnice lemují aleje zdravých stromů a řeku příjemný park. Už chápu, proč se Podněstří říká sovětský skanzen. Na každém kroku narážíme na sochy Lenina, srpy a kladiva na znaku země, jezdeckou sochu ruského vojevůdce Suvorova, památník ve tvaru MIG-19. Nejznámější ulice se jmenují Leninova a 25. října. Budova parlamentu nebo Dům sovětů časy komunismu prostě nezapřou.

 

Nejzajímavější jsou ale zdejší kontrasty. Vedle rachotin z dob Michaila S. Gorbačova brázdí silnice moderní naleštěné bouráky, za ruským tankem T-34-85, památníkem na válku v roce 1992, stojí krásný pravoslavný Kostel sv. Jiří. Že všichni místní mají moderní smartphony je samozřejmostí. A to nemluvě o fotbalovém stadionu, který předčí i ty nejvyhlášenější v západní Evropě. 

RYBÍ „ZÁVOD“ AQUATIR

 

Recepční na hotelu nám domluví zajímavou exkurzi v továrně, kde se ve velkých nádržích chovají jeseteři a obří vyzy velké, kterým tu lidově říkají běluhy (viz video). Samečci jeseterů jsou chováni pro maso, samičky a vyzy k produkci černého zlata, kaviáru. Spolu se skupinou ruských turistů dostaneme dlouhé nepromokavé pláště, síťku na hlavu a návleky. Rázná průvodkyně nám popisuje celý proces chovu ryb až po výrobu kaviáru. I když jí rusky ne vždy rozumím, vždy mi to ochotně ještě jednou vysvětlí. Velmi drahý pravý kaviár si nakonec nekoupíme, už nám na něj nevychází hotovost. Exkurze není drahá, areál se nachází na západním okraji Tiraspolu směrem do Benderu. Jezdí sem marštruka. Zde je jejich WEB v ruštině. 

LIKÉRKA KVINT

 

Koňaky z likérky Kvint jsou vyhlášené nejen v Podněstří, ale i daleko za jeho hranicemi. Pro turisty je připraveno několik typů exkurzí, ta nejdražší zahrnuje ochutnávku i třicet let starých koňaků. Prohlídky jsou ale značně drahé, domluví  vám je např. hotel. Jejich likéry dokonce můžete koupit i v duty free shopu na letišti v Kišiněvě. WEB v angličtině ZDE. 

 

SPORTOVNÍ KOMPLEX ŠERIFF

 

Naprostým kontrastem k nízké životní úrovni je super moderní sportovní areál s krytými i venkovními bazény, atletickou dráhou a fotbalovým stadionem. Ten má kapacitu 15 000 diváků a nemuseli by se za něj stydět ani v západní Evropě. Jeho výstavba prý stála 200 milionů dolarů. Nejlepším klubem v zemi i celém Moldavsku je totiž zdejší FC Sheriff Tiraspol. Ligu vyhrál devatenáctkrát z jedenadvaceti ročníků, desetkrát získal tamní pohár. Ohromný úspěch v poslední době slaví v Lize mistrů (2021). A to vše díky zámožnému majiteli – Šerifovi, který si může dovolit koupit spoustu kvalitních zahraničních hráčů.

Prohlídka není drahá a zajistí vám ji hotel. Jsme tu jediní turisté a celým oslňujícím komplexem nás provádí populární televizní moderátor. WEB ZDE.

 

PEVNOST BENDER

 

Největší atrakcí Benderu*Moldavsky Tighina., druhého největšího města Podněstří, je bezesporu zdejší pevnost ze 16. století. Dnes je nově zrekonstruovaná a její malá část zpřístupněná veřejnosti. Zbytek využívá podněstersko-ruská armáda. která je v zemi od války v roce 1992. Uvnitř je malé muzeum, nedaleko je krásný kostel Alexandra Něvského, vystavěný v byzantském stylu. Dostanete se sem trolejbusem nebo taxi. 

[

 

 

CO ŘÍCT ZÁVĚREM?

 

Z pohledu turistů se nám v Podněstří ohromně líbilo, a to zejména přátelští, nápomocní a docela veselí lidé. Velmi přívětivé jsou nízké ceny, především výborného piva, vína a skvělého jídla. Tři dny, po které nám platilo vízum, opravdu nestačily. Určitě se sem rádi vrátíme.

PRŮVODCE MOLDAVSKEM

 

• Foto: Zuzana Habáňová, Jakub Jirovský
• Datum: červen/červenec 2021
• Úvodní foto: Tank T-34-85, památníkem na válku v roce 1992, v pozadí pravoslavný Kostel sv. Jiří