Malebné městečko Yusufeli v pohoří Kačkar a dech beroucí klášter Sumela, doslova přilepený na strmém horském útesu. Tohle byste určitě neměli vynechat na svých cestách po odlehlém tureckém severovýchodě.
*vysunovací poznámky, které se zobrazí přejetím myší, u mobilu klepnutím na slovo
YUSUFELI
Hlavní silnice na trase Kars – Atvin je lemována opravdu nádhernou horskou krajinou. Řidič autobusu nás na požádání vysazuje na benzínové pumpě, do městečka Yusufeli je to ještě dalších sedm kilometrů. Můžeme jít pěšky, stopovat, za poplatek se ale svezeme autem. Určitě tu čekává na autobus.
Malé horské Yusufeli, leží v zeleném údolí na soutoku řek Çoruh a Barhal. Všude okolo se vypínají vysoké štíty jižního Kačkaru, a právě vysokohorská turistika s raftingem sem lákají nemálo návštěvníků.
Díky své odlehlosti se tu dochovaly gruzínské kostely, pevnosti a kláštery. Mezi nejznámější patří Ishan a Parhal. Za návštěvu stojí i nedaleká jeskyně Savangin s pravěkými kresbami a nápisy, které dosud nikdo nerozluštil.
Ubytování je to nejlevnější na naší turecké cestě. Teď v květnu jsme tu skoro sami. Skalnaté svahy na jižní straně Kačkaru připomínají Vysoké Tatry. Nejvyšší stejnojmenná hora je se svou výškou 3923 m čtvrtou nejvyšší v Turecku. Zdejší zimy jsou velmi drsné. Pohoří se táhne až k Černému moři, kde zachytává veškeré srážky. Zdejší klima je naopak celoročně velmi deštivé a vlhké s mírnými teplotami. Skvěle se tu daří čaji, pochází odtud většina turecké produkce. Je ale znát, že okolí Yusufeli je dosti chudé, není tu žádný průmysl, minimální zemědělství a spousta mladých odchází za lepším životem do měst. Tak tomu bylo v roce 2012.
Celá tato nádherná krajina se svými památkami, neporušenou přírodou a divokými zvířaty možná už brzy nebude. V roce 2020 je plánováno zprovoznění kontroverzní přehrady Yusufeli na řece Çoruh a městečko spolu s okolními mají být zaplaveny vodou. Důvody jsou čistě ekonomické a technologické, bez ohledu na místní obyvatele a přírodu.
TRABZON
Trabzon je největším tureckým městem na pobřeží Černého moře, nepočítáme-li Istanbul. Dříve byl důležitou křižovatkou obchodu s Íránem, Gruzií a Ruskem. Dnes je to poměrně moderní a živé město s minimem památek. Zdejší pobřeží je zcela odlišné od sluncem zalitých písečných pláží v Bulharsku. Hodně tu prší, vlhkost je vysoká a oblast se využívá především k lodní nákladní dopravě. Letoviska a přívětivější počasí najdeme až dále na severovýchod v Gruzii okolo města Batumi.
Za zmínku stojí vyhlídka Boztepe, odkud je krásný pohled na moře a město. A určitě si na nábřeží dejte čerstvou rybu, kterou vám rybáři hned ugrilují.
KLÁŠTER SUMELA
Asi hodinu jízdy dolmušem jihovýchodně od Trabzonu se nachází národní park Altindere, v jehož nitru se ukrývá neobyčejný architektonický skvost. Sumela, řecký pravoslavný klášter. Je doslova přilepený na skalní stěně hory Mela ve výšce 1200 m.n.m. V r. 386 jej založili dva řečtí a klášter byl určen výhradně mužům. Současnou podobu získal až ve 13. stol. Po řecko-turecké válce v letech 1919-20 byl zcela opuštěn, dílo zkázy dokonal požár v r. 1930 a lupiči. Od r. 2012 je naštěstí znovu restaurován.
Z parkoviště jdeme po kluzké cestě ještě asi kilometr do kopce, než narazíme na strmé schodiště. Uvnitř pětipatrové budovy se nacházejí klášterní prostory, knihovna a jeskynní kostel. Mnichům byly určeny malé cely. Vnější i vnitřní stěny zdobí fresky biblických příběhů, jsou bohužel značně poničené vandaly a povětrnostními vlivy. Nejúchvatnější je ale výhled do hlubokého zeleného údolí. V horách je prý klášterů více, Sumela je ale nejdostupnější a nejnavštěvovanější.
Tento odlehlý a turisty trochu opomíjený kout Turecka určitě stojí za návštěvu a já osobně se sem v budoucnu moc ráda vrátím.