DRSNÁ ANDALUSKÁ GR7 – UŽITEČNÉ INFORMACE (1. část)

Dálková trasa GR7 vede z andaluské Tarify* napříč Španělskem, Andorrou až do Francie. V dubnu 2019 vyrážíme s mým tátou (66 let) zdolat její andaluskou část. Okouzlí nás nejen svou drsnou krásou, ale především naprostou turistickou nedotčeností.

 

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Celá GR7 měří 1900 km a vede přes Španělsko*, Andorru až do severofrancouzského Alsaska*. Posledních 250 km končí na vrcholu Ballon d´Alsa.

ŠPANĚLSKÁ ČÁST v délce 1183 km prochází od jihozápadu na severovýchod vnitrozemím Andalusie*, Murcie*, Valencie* a Katalánska*. Byla zahájena v roce 1974 a jedná se o první vyznačenou dálkovou trasu v zemi. Kolem španělské Sierry Nevady si poutníci mohou vybrat ze dvou cest: na sever od hor nebo oblíbenější jižní stezku přes úpatí Alpujarra, která spojuje malebné španělské vesničky.

GR7 je součástí mnohem delší evropské trasy E4, vedoucí přes Španělsko, Francii, Švýcarsko, Německo, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Řecko a Kypr. Měří více než 10 000 km, takže vášniví trekaři mají na dlouhou dobu kam vyrazit.

 

* vysunovací poznámky, které se zobrazí přejetím myší, u mobilu klepnutím na slovo

ANDALUSKÁ ČÁST GR7 prochází provinciemi Cádiz, Málaga, Córdoba, Jaén, Granada a Alméria. Je poměrně náročná s velkými vzdálenostmi. Pokud denně zvládnete 15–35 km, dá se ujít za zhruba čtyřicet dní. Cesta se však může rozdělit na kratší úseky a různě obcházet, čehož občas využíváme i my. Kdykoli je to možné, vyhýbá se asfaltovaným a frekventovaným silnicím a vede po starověkých trasách a starých obchodních cestách „caminos reales“.

 

ZNAČENÍ

Moderní značky GR7 a E4
Klasické značení

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Stejně jako všechny cesty Gran Recorrido je i GR7 značena červeno-bílými značkami, které lze najít na sloupech, stromech a skalách. Někde jsou nové a zřetelné, jinde vybledlé nebo úplně chybí. Občas narazíme na dřevěné ukazatele s časem zbývajícím do konce etapy.

 

KDY VYRAZIT

Rozkvetlá jarní Andalusie

 

Počasí v Andalusii je nejteplejší a nejsušší z celého Španělska. V letních měsících, kdy teploty přesahují 40 ℃, se trekování vůbec nedoporučuje. Naopak v zimě může být zejména v noci velké chladno a spousta zařízení a ubytování je zavřeno. Nejvhodnějším obdobím je jaro (březen-květen) a podzim (září-říjen). V oblasti Cádiz je na jaře velmi vlhko a může hodně pršet.

Ráno v „rozpálené“ Andalusii
Deštivé počasí za Cuevas del Becerro

 

 

 

 

 

 

 

 

 

I nás na začátku dubna zastihnou prudké deště a velká zima s ranními teplotami 4 ℃. Po zbytek cesty však panuje příjemné slunečné počasí.

O Velikonocích, Vánocích a letních prázdninách mají Španělé volno a může být všude plno.

 

MAPY A PRŮVODCE

Knižní průvodce

Na cestě se nám nejvíce osvědčuje pěší turistická mapa* Andalusie z  MAPY.CZ. Spoustu informací čerpám z tohoto výborného WEBU (v angličtině) a z knihy WALKING THE GR7 IN ANDALUCIA (v angličtině), kterou lze v ČR zakoupít v Praze nebo online na www.mapykiwi.cz. O cestě existuje i skvělý dokument z cyklu Pěšky po Evopě 2 Krásy Andalusie (2) s Bradley Mayhew.

 

UBYTOVÁNÍ

Ubytování na hradě Castillo de Castellar
Pokoje/apartmány pro hradní hosty

 

 

 

 

 

 

 

Cesta vede přes městečka a „los pueblos blancos“ – bílé vesničky, kde se nějaké to ubytování najde vždycky. Není tak levné jako na klasických poutních cestách*, cena začíná od 20 €/osobu. Vždy ho předem hledám a objednávám na AIRBNB nebo BOOKING.COM. Jedná se o alberque, apartmány, kempy, haciendy, vesnické domy, hostely, hotely a penziony.

Hobit penzion v Jimena de la Frontera
Posada La Casa Grande – ubytování jako u Hobitů

 

 

 

 

 

 

 

Občas se však stane, že v některých místech prostě nic není, takže pokud máte stan, bude se vám hodit. V tomto případě cestu opouštíme a obcházíme ji přes vesničky, kde ubytování je (např. úsek Ubrique–Jimena de la Frontera). Mezi nejzajímavější patří ubytování v „hobitím“ penzionu v Jimena de la Frontera, na zámku v Castillo de Castellar a v elegangním apartmánu v Cortes de la Frontera, který leží mimo GR7.

 

ÚSEKY, KDE NENAJDETE UBTOVÁNÍ:

  • OBLAST CÁDIZ:
  • Tarifa – Los Barrios (45 km)
  • Jimena de la Frontera – Ubrique (35 km, převýšení 1160 m)
  • OBLAST MÁLAGA:
  • Villanueva del Trabuco – Villanueva de Tapia (30,6 km)
  • OBLAST JAÉN: 
  • Frailes – Carchelejo (35,5 km, převýšení 1755 m)
  • Jódar – Quesada (34,4 km – kempování povoleno v Hornos de Peal)
  • OBLAST GRANADA:
  • Jayena – Albunuelas (31,1 km)
  • La Calahorra – Narváez (53,5 km, převýšení1660 m)
 

 

O NAŠÍ CESTĚ

Okouzlující krajina z Cortes de la Frontera do Gaucínu

 

Naše pouť po GR 7 začíná v kaňonu EL CHORRO.  Cestu chceme zakončit u moře, a tak putujeme v protisměru. Také doufáme, že do Tarify půjdeme spíše z kopce. Nepůjdeme, převýšení bude vysoké.

Stezka se vine kopcovitou krajinou s olivovými háji, okolo haciend s obrovskými mastify, přes půvabné „los pueblos blancos“ – bílé vesničky. Od skalnaté Rondy začínají hory a velké převýšení. Nejkrásnější pohled na slavný starobylý most Ponte Nova de Ronda je právě z GR7.

Slavný most Ponte Nova de Ronda

 

Bohužel se na pár dní prudce ochladí. V Česku je teď na začátku dubna azuro a teploty přes 20 ℃, my máme v „rozpálené“ Andalusii ráno 4 ℃ a přes den 6 ℃! Hustě prší, cesty jsou rozbahněné a naše letní oblečení leží nepoužité na dně krosny. Jednou nás dokonce zachrání mladí turisté z Argentiny. I když jedou opačným směrem, otočí se, zcela promočené nás i s krosnami nacpou do svého autíčka a odvezou do vyhřátého hotelu v Arriate. Topí se tu ve všech domech, tak jako u nás v lednu.

GR7 vede mezi „los blancos pueblos“ – bílými městečky (na snímku Ubrique)

 

Původně jsme chtěli navštívit nejznámější bílou vesnici Zahara de la Sierra, ale není to potřeba. Procházíme jich spousty, jedna je krásnější než druhá. A zcela bez turistů. Například horami obklopené Montejaque, kde nám hostitel za pár euro usmaží naprosto vynikající kalamáry. Bohužel opět začíná pršet a místní nás varují, ať přes hory nechodíme. Cesta je špatná a nejbližší ubytování najdu až ve 28 km vzdáleném Ubrique. To v tomhle počasí a s mým špatným zrakem neujdeme, proto přejedeme autobusem*. Snad nám to GR7 odpustí.

Háje korkovníků

 

Ubrique však nastává problém. Do dalšího městečka Jimena de la Frontera je to zabijáckých 35 km s ohromným převýšením, zcela mimo civilizaci. Žádné občerstvení, žádné ubytování, prostě nic. Autobus jezdí pouze do Rondy, odtud bychom museli do Cádizu/Algecirasu, a pak do Jimeny de la Frontera. Naprostý nesmysl, není se odtud jak dostat.

Bílá vesnička Cortes de la Frontera

 

Ráno nás budí sluníčko a nám se hned zlepší nálada. Příjemné počasí nás už do konce cesty neopustí. Opouštíme GR7 a těžký úsek obcházíme po prázdných silničkách. I když je to 25 km a dva dny navíc, ocitáme se v nejhezčí oblastí naší cesty. Háje korkovníků, hornaté vnitrozemí a bílá vesnička Cortes de la Frontera jsou naprosto okouzlující.

Cortes de la Frontera

     

Když se vrátíme na GR7, krajina se mění ve zvlněnou zemědělskou oblast. Konečně potkáváme první poutníky. Dva chlapíci ze sousedního Rakouska mají stejný nápad jako my – jít GR7 opačně. V hotelu, který je umístěn přímo na starobylém hradě v Castillo de Castellar se zdravíme s elegantní Francouzskou. Po GR7 míří až do Antequery. Sama, navoněná, v klobouku a s malým baťůžkem. Zavazadlo jí zřejmě někdo převáží. 

Okolo rezervace Parque Natural de los Alcornocales
Hnízdící čápi u Los Barrios

 

 

 

 

 

 

 

V okolí rezervace Parque Natural de los Alcornocales vidíme spousty hnízdících čápů, za ní už většinu času jdeme po silnicích. Jednu chvíli dokonce i v hustémn provozu po dálnici! Otřesný zážitek. Poslední den omylem odbočíme do vojenské zóny. Vojáci jsou zřejmě už zvyklí, slušně nás vyprovodí a nasměrují na Camino de Santiago del Estrecho.

Úchvatný pohled na Gibraltar

 

Ta vede také do Tarify (nebo spíše z Tarify), ale z východní strany, GR7 ze severu. A koho nepotkáme! Naše známé poutníky z Rakouska. Evidentně bloudí stejně jako my. Navíc se zdravíme s příjemnou Němkou, která šlape po nějaké stezce z Algecirasu do Cádizu. Výhledy na Gibraltar jsou ohromující.

Drsná pobřežní cesta Camino de Santiago del Estrecho

 

Pobřežní cesta je však přes svůj počáteční půvab drsná, nehostinná a velmi větrná. Za celých 25 km si není kde odpočinout, žádná civilizace, žádné občerstvení. Tento úsek je pro nás jeden z nejnáročnějších. S 225 km v nohou* jsme v cíli.  V Tarifě, nejjižnějším místě Evropy.

Konečně v cíli, pláž v Tarifě

 

CO ŘÍCT ZÁVĚREM?

Andaluská pohoda

 

Na GR7 objevujeme naprosto odlišnou Andalusii, než jakou známe z pekelné Costa del Sol a turistických měst. Divokou, na jaře šťavnatě zelenou a hlavně zcela bez turistů. Jsme naprosto okouzleni, jak nádherným vnitrozemím tento kout Španělska oplývá. Jít ji v opačném směru není zas tak dobrý nápad. Převýšení je možná menší, ale čím dále od pobřeží do vnitrozemí, tím je Andalusie krásnější. Deště nám sice pár zajímavých úseků překazily, díky obchůzce však poznáváme úžasné okolí Cortes de la Frontera. Na GR7 nečekejte zázemí známých poutních cest. Na nějaké to ubytování a občerstvení skoro vždy narazíte, musíte však trochu na internetu hledat. Na davy poutníků zapomeňte, my jich potkali šest – dva turisty z Ameriky, dva Rakušany, Francouzku a Němku. Místní lidé jsou přátelští, svým způsobem ale dosti svérázní. Moc nespoléhejte na angličtinu, tu zde umí málokdo. Aspoň základní znalost španělštiny se vám bude hodit. 

Takže nezbývá než popřát dobrou kondici, krásné počasí a „buon camino!“

Pravá krása Andalusie se skrývá v jejím vnitrozemí.

 

GR7 PODROBNÝ POPIS ETAP

 

BÍLÉ VESNICE, KTERÝMI JSME PROŠLI:
  • Ardales
  • Serrato
  • Cuevas del Becerro
  • Arriate
  • Montejaque
  • Ubrique
  • Cortes de la Frontera
  • Gaucín
  • Jimena de la Frontera
  • Los Barrios

 

GR7 PODROBNÝ POPIS ETAP                                 ZAJÍMAVÁ MÍSTA ANDALUSIE                         

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..