CESTA SMRTI DO POHÁDKOVÉ TUŠETIE

Daleko v kavkazských horách leží Tušetie. Nejzapadlejší kout Gruzie s pohádkově krásnou přírodou. Moc turistů tu však nepotkáte. Vede sem totiž jedna z nejnebezpečnějších cest světa. Cesta smrti.

Nádherná gruzínská vlajka
Mapa Tušetie a Kachetie

 

 

 

 

 

 

*vysunovací poznámky, které uvidíte klepnutím na slovo

Jediná cesta do Tušetie* je terénním autem z gruzínského kraje vína  – z Kachetie. Auto vám zajistí každý hotel v městech Telavi a Alvani, popř. Tbilisi. Rádi bychom se s někým podělili o náklady na džíp, nikoho však neseženeme. A tak jedeme s Kubou sami dva z Telavi za 200 gruzínských lari*, v přepočtu 1600 Kč.

Naše Mitsubishi
Kostel v Alvani

 

 

 

 

 

 

Míjíme vinice, nádherný kostel v Alvani, pak asfaltová cesta končí a pohltí nás hustá zeleň kavkazských hor. Projíždíme pod vodopády, které stékají ze strmých skal, cestu nám občas zkříží pastevec se svým stádem ovcí. Jako bychom se vrátili nazpět do minulosti.  

Cestu nám občas zkříží stáda ovcí
Noříme se do zeleně Velkého Kavkazu

 

 

 

 

 

 

Úzká nezpevněná cesta se klikatí po úbočí Kavkazu až k průsmyku Abano ve výšce 2850 m. n. m. Na jedné straně strmá skalní stěna, na druhé bezedná propast.

Dechberoucí cesta

 

Dvě auta se na prašnou cestu určitě nevejdou. Náš dvacetiletý řidič Shota (kontakt na facebooku) tu zná každý kámen, každý výmol. Protijedoucím autům uhýbá s centimetrovou přesností.  „Tam dole je parking navěky,“ ukazuje ironicky do propasti. Každý rok do ní spadne několik aut, většinou neznalých řidičů, kteří nebezpečnou cestu podcení. Vraky aut se nevytahují, jen těla. Pád zatím nikdo nepřežil.

 
Dvě auta se na „silnici“ nevejdou

 

Dříve tudy vedla jen pěšina pro chodce a pro koně. Až v 80. letech vláda Sovětského svazu nechala vybudovat cestu sjízdnou i pro auta. I když se dnes neustále mluví o rozšíření a modernizaci, plány zatím zůstávají jen na papíře. Cesta měří  50 km a podle počasí je otevřená od konce května/poloviny června do poloviny října. V zimě je neprůjezdná. To platí i při sesuvech nebo v dešti. Pokud máte naspěch, cestování do Tušetie zvažte. Pár dní se může protáhnout na pár týdnů.

 

 

Fantastické výhledy však předčí i tento adrenalin.

 

Cesta vinoucí se po úbočí Kavkazu

 

Na jednom z mála míst, kde se dá zastavit, potkáváme partu rozjařených mladíků. Jsou velmi družní a požadují společnou fotku. Jak by ne, když už v sobě mají demižon vína. Krabička cigaret je ještě více rozjásá, hned nám za ni vnutí pár litrů červeného. Směnný obchod tu funguje skvěle.

Gruzínská družba
Úchvatné výhledy
Troufli byste si sjet tuto cestu?

 

 

 

 

 

 

I když se tu jezdí převážně džípy, potkáváme náklaďák, bagr, dvě mladé holky z Tbilisi v osobním autě a pár cyklistů.  Včera tudy prý šlapali dokonce i Češi!

Po pěti hodinách drsné jízdy přijíždíme do pohádkové Tušetie.

Vítejte v pohádkové Tušetii!

Centrem oblasti je městečko Omalo. Podle údaje z roku 2014 zde oficiálně žije 37 lidí! V Omalu mají dokonce i letiště. Před deseti lety tu přistálo jedno jediné letadlo. S politickou delegací. Od té doby je letiště nefunkční a zarostlé. V Omalu je nejvíce možností ubytování, kavárna a obchod, proto tady zůstává většina turistů. To máme v plánu i my. Shota ale ne.

Guesthouse Shotových rodičů
Výhled z pokoje

 

 

 

 

 

 

 

 

Rovnou s námi uhání do penzionu svých rodičů ve vesničce Shenako. Leží nad Omalem ve výšce 2080 m. n. m. a statistický počet obyvatel je ještě úctyhodnější: 4! Shenako však patří mezi nejpůvabnější tušetské vesničky, Dřevěné budovy s vyřezávanými verandami vypadají jako skanzen gruzínské lidové architektury.  Mají tu také krásný kostel, kam je vstup ženám prý zakázán. Z útulného pokoje máme fantastický výhled do krajiny a na staré Shenako. Není tu možnost stravování, přikupujeme* si tedy za 20 GEL vynikající snídaně a večeře. Tak to prostě v Tušetii funguje.

Ubytování
Takhle bude o vás v Shenaku postaráno

 

 

 

 

 

 

 

Místní lidé mají většinou dva domy. Jeden na zimu v Kachetii, druhý na léto v Tušetii. Shotova matka a sestra s malým synkem tu tráví celé léto. Ptám se, co tu dělají? „Nic. Sedí a popíjí kafe se sousedkami.“ Není tu signál, wifi ani televize. Díky hydroelektrárrně je naštěstí celé Shenako zásobováno elektřinou. Přes zimu tu prý zůstává jen jeden člověk, který se stará o dobytek. „Co když se mu něco stane? Vždyť se ani nedovolá pomoci?“ „No tak umře,“ odpovídá s ledovým klidem Shota.

Nekonečné pastviny

Oproti známější Svanetii je zdejší krajina méně svérázná a bez ledovců. Působí však naprosto pohádkově. Nevíme, co dřív dělat. Nepošlapat sametovou trávu? Nevyrušit volně se pasoucí stáda krav? Nebo nenaštvat drsné tušetské psy? Váží přes 80 kg a nevypadájí vůbec přátelsky. Mimochodem, nacházíme se v pohraničí Dagestánu a Čečenska, což zní naprosto exoticky.

 

 

Tušetská panoramata

V noci je tu ale pořádná zima. Dokonce i Kubovi, kterému je jinak horko i na Sibiři. Naštěstí nás zahřeje víno, které nám darovali družní mladíci. Shota se tu nudí, tak nám s ním pomůže.

Cesta směr Dagestán

Další den se vydáme sluncem zalitou krajinou k vesničce Diklo. Kolik je tady obyvatel se neodvažuji ani tipovat. Není problém se potkat  s pohraniční hlídkou, nádherný hřeben před námi již patří Dagestánu. Dvě vesnice před ním jsou již dagestánské i když ještě leží na území Gruzie.

Co k tomu dodat?

 

Krajina je naprosto nedotčená civilizací.  Zas tak pusto tu ale není. Na pastvinách pospávají pasáci krav, občas ve společnosti prázdné láhve pálenky. Na kopci duní z obytného karavanu techno a hlahol hlučné mládeže. Potkáváme také několik turistů, nejčastěji z Ruska a Německa.

Život v Tušetii

 

V Tušetii trávíme pouhé dva srpnové dny, více nám čas nedovolí. Velká škoda, protože tento zatím zapomenutý kout si zaslouží aspoň týdenní průzkum. Zdejší krajina je jedna z nejkrásnějších, jakou jsem kdy viděla. A cesta do Tušetie nejšílenější. Neváhejte, než vás předběhnou davy turistů!

 

MŮŽE SE HODIT:
**OMALO – zajímavostí je kopec Keselo s obrannými kamennými věžemi koškebi. Neméně zajímavé jsou kamenné svatyně chatebi, zdobené rohy obětovaných koz a ovcí, které jsou rozesety po celé oblasti. Ženy k nim mají vstup zakázán!!!

**DARTLO – leží asi tři hodiny pěšky od Omala. Nachází se zde domy z 19. století s původními kamennými střechami, zajímavé věže a zchátralý kostel, kam ženy také nesmí. U Dartla najdeme opuštěný hrad Kavlo, který sloužil jako obranná tvrz proti dagestánským nájezdníkům. Je zde jediný guesthouse s možností stravování.

**SHENAKO – nachází se zde kostel z 19. století. I když se zde konají jediné bohoslužby v celé vnitřní Tušetii, ženy mají vstup zakázán.  

**DIKLO – z nového Dikla se otevírá panorama na pohraniční hřbet mezi Gruzií a Dagestánem. Ještě dál se nachází staré Diklo, které v roce 1836 vypálil imám Šámil jako pomstu za podporu místních lidí carskému Rusku.

**TREK DO ÚDOLÍ ALAZANI – z Omala směr Dartlo, uhnout po hřebeni směr vesnice Doču a Buchurta. Pak dále přes hřeben do Dartla, případně zpět po okruhu do Omala. Celá cesta zabere 2-3 dny.

**ETICKÉ CHOVÁNÍ – tušetské tradice jsou velmi živé, je tedy dobré dodržovat některé zásady. Týká se to především vhodného oblečení pro ženy a jejich nepřibližování se k zakázaným místům. Dodržováním těchto zásad získáte větší úctu místních obyvatel.

**vynikající web o Tušetii a Kavkazu: https://www.caucasus-trekking.com/regions/tusheti

 

TUŠETIE PREZENTACE                                      NÁHORNÍ KARABACH CESTOPIS 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..