Vraždy, únosy, drogy. Kolumbie v představách mnoha lidí. Tohle však už dávno neplatí. Nejnebezpečnější stát Jižní Ameriky se od divokých 80.-90. let změnil v ekonomicky prosperující a relativně bezpečnou zemi. Nevěříte? Vamos! Jedeme!
* vysunovací poznámky, které se zobrazí přejetím myší, u mobilu klepnutím na slovo
V článku obecně popisuji navštívená místa a různé postřehy z Kolumbie. V dalších dílech se o jednotlivých místech rozepíšu více.
BOGOTÁ Do Bogoty přilétáme z Vídně s Turkish Airlines za krásných 12 000 Kč! Nezdržíme se tu, nevynecháme však zápas Millonarios–Bucaramanga (2:0) na stadionu El Campín. Kuba sice komentuje, že hráči hrají jako kopyta, atmosféra a nadšení fanoušků je však strhující. Kolumbijský fotbal prostě musíte zažít! Lístky se dají koupit online na Tuboleta.com, bez problémů je však seženete před zápasem na stadionu, prodejních místech nebo se zeptejte místních/v hotelu. Zážitkem je také ubytování přes Airbnb. O byt se dělíme s přátelským Paulem a jeho milenkou. Zajímavý a veselý pohled do života střední vrstvy Kolumbijců. Další den přelétáme se společností Avianca do na jihozápad země, odkud jedeme do Ekvádoru. IPIALES Za dva týdny jsme zpět na hraničním přechodu v Ipiales. Zajdeme k jednomu z nejkrásnějších kostelu Kolumbie El Santuario de las Lajas, který se tyčí nad údolím řeky Guáitara a vede k němu přes soutěsku 50 metrů vysoký most. Hned na začátku cesty jsme si řekli, že nebudeme cestovat nočními autobusy. Kvůli bezpečnosti se to vůbec nedoporučuje, zejména na trase Ipiales – Cali, kterou právě potřebujeme projet. Jenže nám se nechce čekat na ranní bus, riskneme to a v noci přejíždíme vysoké hory. Od té doby už jinak než nočními autobusy necestujeme. Jsou moderní, pohodlné a občas i s občerstvením. POPAYÁN Do nádherného přijíždíme ve dvě v noci. Taxi nás hned zaveze do jednoduchého a levného ubytování. Popayán je naprosto impozantní město. Ulice s křídově bílými domy, krásným náměstím a usměvavými lidmi. A to vše bez turistů. V bankách nám nechtějí směnit dolary, směnárnu najdeme až v prodejně bot. Vystrašený majitel nás upozorňuje, ať si tu spoustu pesos pečlivě schováme. Odpoledne sami dva v minibusu přejíždíme vysoké andské vrcholy. Po pěti hodinách a 135 km na rozbitých nezpevněných cestách jsme v cíli. SAN AUGUSTIN Horské obklopené nádhernou krajinou, zelení a vodopády je známé hlavně díky stovkám starověkých soch. Zanechala je zde ještě před příchodem Španělů neznámá civilizace. Archeologické naleziště, vodopády a kaňon řeky Magdaleny navštěvujeme v rámci jednodenní organizované tour, což je nejjednodušší a nejlevnější varianta. Je tu překvapivě spousta turistů. Místní agentury nabízejí také výlety do Amazonie. Kdybychom ji nenavštívili v Ekvádoru, určitě jedeme. Tak si aspoň u jedné zařizujeme snadný přejezd do pouště Tatacoa. Cestopis o San Augustinu ZDE. POUŠŤ TATACOA Ubytujeme se v malém městečku Villavieja, které leží hned vedle pouště. Na první pohled je znát, že i zdejší lidi živí turismus. Večer jedeme do pouště na přednášku a pozorování noční oblohy do Observatorio Astronomico de la Tatacoa. Skvělý zážitek, nenechejte si ho ujít! Brzy ráno, kdy je teplota ještě přijatelná, vyrážíme tuk-tukem do pouště. Unikátní krajina plná kaktusů a pískovcových bludišť hýří barvami od šedé po oranžovou. Po 10 hodině však začíná výheň jako v pekle a musíme zpět. Večer přejíždíme z nedaleké Neivy do divokého Cali. Cestopis z pouště Tatacoa ZDE. CALI Divoké, pestrobarevné město dunící v rytmu salzy. Patří k těm nejnebezpečnějším v Kolumbii a nebylo nám doporučeno sem jezdit. ZDE. SAN CIPRIANO Cali navštěvujeme hlavně kvůli afrokolumbijské vesničce . Je ukryta uprostřed husté džungle a dostat se sem dá pouze na velmi křehkém vozítku poháněném motorkou po úzkokolejce. Neuvěřitelný pocit řítit se na chatrné dřevěné desce pralesem, občas i v dešti. Když místní černoška mávne na řidiče, ten přibrzdí a paní zmizí v husté džungli. Občas se protijedoucí vozítka srazí, jsme proto připraveni kdykoliv seskočit. Při zpáteční cestě do Cali náš minibus staví policisté se psy a všem pasažérům prohlížejí zavazadla. Prostě Kolumbie! Cestopis ze San Cipriana ZDE. Drogové války ustaly, a jiné gerily jsou potlačeny, k únosům turistů již nedochází. Když se nebudete toulat v noci zejména po velkých městech, nedej bože po slumech, minimalizujete přepadení a krádeže. Kolumbie je dnes prý bezpečnější než např. Ekvádor či Brazílie. Nejhorší je ukazovat své bohatství – šperky, drahé hodinky, fotoaparáty, mobily, oblečení, peníze. Dejte si pozor v oblastech Chocó, venkovská Cauca, pohraničí Venezuely a Panamy. Na drogy se vykašlete. Vojáci kontrolují pasažéry a zavazadla v autobusech, při návratu obklíčili v Istanbulu naše letadlo policisté a odvedli lidi, které měli vypsané na seznamu. Samozřejmě na blbce můžete narazit všude. V Bogotě i v Brně. Department Quindío patří díky nádherné přírodě, příjemnému počasí a přátelským lidem mezi nejnavštěvovanější oblasti Kolumbie. Ubytujeme se v městečku na úpatí Kordiller. Z náměstí jezdí džípy do Valle de Cocora. Dramatická horská krajina je poseta palmami voskovými, nejvyššími na světě. Měří až 60 m a dožívají se i 120 let. Je dobré sem vyrazit brzy ráno, odpoledne se všechna ta krása zahalí závojem mlhy. Údolí je rájem pro ornitology. To, že je Kolumbie největším producentem kokainu na světě, ví asi každý. Jenže ona je i třetím největším vývozcem kávy. Salento a okolní města leží přímo v srdci Zona Cafetera a kávovníky rostou všude okolo. Díky vládnímu programu je obhospodařují hlavně bývalí pěstitelé koky. Majitel vyhlášené farmy nás provede kouzelnou květinovou zahradou, vysvětlí vše okolo pěstování, sušení a zpracování kávy. Prohlídka nejde zakončit jinak než ochutnávkou a nákupem skvělé arabiky. MEDELLÍN Kdysi nejnebezpečnější město světa s nejvyšším počtem vražd si každý spojí s jediným člověkem. Pablo Escobar. Ten však zemřel v prosinci 1993. se od té doby změnil v bezpečné, pohodové a ekonomicky prosperující město. V roce 2013 byl dokonce vyhlášen nejpokrokovějším městem Kolumbie. Nejlepší pohled na město je z lanovky, která spojuje městské části a vede nad chudinskými slumy. Další skvělý zážitek, jen v mezizastávce, tedy ve slumu, by se nemělo vystupovat. Na konci si dáme čerstvý džus z ovoce tomate de árbol, večer pak spoustu koktejlů v naší čtvrti La Candelaria. Tady se bez obav skvěle paří i v noci. Cestopis z Valle de Cocora, Zona Cafetera a Medellínu ZDE. S Viva Air odlétáme do Karibiku. KARIBIK Bylo těžké vybrat kam do kolumbijského Karibiku. Plakátový ostrov San Andrés a Providencia? Nebo koloniální Cartagenu a souostroví Rosario? Nakonec volíme Santa Martu a vesničku Palomino. , hlavní město departmentu Magdalena, určitě není tak krásné jako historická Cartagena. Jsme tu opět jen kvůli fotbalu. Zápas Union Magdalena (Santa Marta) – Atletico Naciona (Medellín) 1:0. je neuvěřitelný zážitek. Sice nám nějaký podvodník prodá falešné lístky, nakonec ukecané Kolumbijce překecám a pouští nás na plný dvacetitisícový stadion i bez lístků. Je to teda mazec! Stojíme mezi policisty hned vedle kotle! Dýmovnice létají vzduchem, rozvášnění fanoušci se mezi sebou mydlí, po zápase je musí rozhánět policisté na koních. Neskutečný zážitek!
je pro nás nakonec TOP místem z celé Kolumbie. Z aut, taxíků, obchodů, barů i obyčejných domů, prostě všude hlasitě hraje vášnivá hudba. Cali je totiž hlavní město salzy. Je zde spousta uprchlíků z Venezuely, kteří se snaží vydělat peníze v restauracích nebo umýváním oken aut na červenou. Rádi jim dáme bohatou odměnu. Ve čtvrti San Antonio popíjíme koktejly, v parku díky routeru zavěšeném na stromě frčí wifi jako o závod. Bez problémů můžu přes WhatsApp ukázat tepající město rodičům. Cestopis o Cali
VALLE DE COCORA & ZONA CAFETERA
Nedaleko Santa Marty je nádherný národní park Tayrona, který je však celý únor 2019 kvůli úklidu uzavřený. Takže máme smůlu, škoda!
Poslední dny tedy strávíme na krásné pláži lemované palmami u vesničky ZDE.
. V moři se však nedá koupat, divoké vlny by nás zabily, a tak si tu užíváme Piňa Coladu a jíme výborné ceviche. Cestopis o kolumbijském Karibiku
Nicméně turistické a drahé karibské pobřeží se mi vůbec nelíbí oproti autentickému kolumbijskému vnitrozemí.
CO ŘÍCT ZÁVĚREM?
Úchvatná příroda, různorodá krajina, divoká hudba, rozvášněný fotbal, atypická železnice, skvělá káva a rum, prostě od všeho něco. Nejvíce se mi ale líbí lidé. Přátelští, veselí, rádi se s úsměvem zapovídají. Překvapuje mě opravdu velké množství turistů. Důkaz toho, že v Kolumbii se bezpečnost opravdu zlepšuje a země začíná patřit mezi oblíbené turistické cíle. Na závěr chci ale upozornit, že bez alespoň základní znalosti španělštiny to budete mít opravdu těžké. Je však lehká a libozvučná, základy se dají naučit během pár týdnů. Šťastnou cestu!
- ZTRACENÉ MĚSTO CIUDAD PERDIDA – prastarý komplex staveb, teras a schodišť ve vrcholcích hor. Bylo založeno o 650 let dříve než Machu Picchu. Leží hluboko v džungli v národním parku Sierra Nevada de Santa Marta. Jedinou možností, jak se sem dostat, je šestidenní trek džunglí. 52 km s častým strmým stoupáním, klesáním a spaní v hamakách v džungli je kvůli obtížnosti pro ty nejvytrvalejší.
- DUHOVÁ ŘEKA CAŇO CRISTALES – světová rarita se nachází v národním parku Serrania de la Macarena. Od června do listopadu hýří díky unikátním řasám pěti barvami. Výlet není levný.
- TŘÍDENNÍ TREK ZE SALENTA NA NEVADA DEL QUINDIO (skvěle popsán ZDE)
- POUŠŤ LA GUAJIRA – nejsevernější bod Kolumbie a Jižní Ameriky
- POKRAČOVÁNÍ:
- DÍL 2: ZÁHADNÉ SOCHY V SAN AUGUSTINU
- DÍL 3: V BLUDIŠTÍCH PESTROBAREVNÉ POUŠTĚ TATACOA
- DÍL 4: V CALI SE SKVĚLE KALÍ
- DÍL 5: VRAŽEDNÁ JÍZDA DO SAN CIPRIANA
- DÍL 6: VALLE DE COCORA, ZONA CAFETERA & MEDELLIN
- DÍL 7: KARIBIK: SANTA MARTA & PALOMINO
foto: Zuzana Habáňová, Jakub Jirovský