Jak může něco takového vůbec někoho napadnout? Jednoduše. Stačí, když si cestou vlakem přečtete v časopisu nenápadný článek o jedné západoafrické zemi, k tomu pár fotek z internetu, a při výstupu z vlaku je rozhodnuto. Pojedeme do Sierry Leone!

Vybrat si pro první návštěvu černé Afriky právě Sierru Leone může znít jako poměrně velký bizár i pro otrlé cestovatele. Ještě ten večer jsem koupila letenky. Přítel neprotestoval, měl jen jedinou podmínku. Musí tam být pivo. Což by v této převážně muslimské zemi problém nebyl, jen mi uniklo, že v době naší návštěvy právě probíhá ramadán.

 Stát o nepatrně menší rozloze než Česká republika na západě a jihu omývá Atlantický oceán, na východě sousedí s Libérií, na severu s Guineou. Žije zde okolo devíti milionů obyvatel převážně muslimského, menšinově křesťanského vyznání. Úředním jazykem je angličtina, řádně okořeněná místními dialekty. Nejpočetnějšímu etniku Mende jsem například vůbec nerozuměla, zato přímořským Krio velice dobře.

 

 

Imigrační úředník se nad našimi pasy rozzáří a vesele křičí: „Ahóóój!“ Prý má v Česku hodně kamarádů. Na letiště, které leží na poloostrově Lungi a vypadá jako sklad, doporučujeme si vyměnit peníze a zařizujeme místní SIM kartu. Do hlavního města se lze nejrychleji dostat lodí společnosti Sea Coach Express a Sea Birth Express. Cena 40 $ za 30 minutovou plavbu je pro mě v této zemi nepochopitelná, ale platí ji všichni. Občas jezdí levná loď Kissy Ferry z Tagrin Ferry Terminal, je velmi pomalá, chaotická, mívá zpoždění, je zde spousta kapsářů a najít terminál je pro cizince dosti složité. Jiná možnost ale není, autem by to trvalo minimálně pět hodin a objeli bychom polovinu země. Pokud by tedy vůbec nějaké jelo. Jízdenku si koupíte v přístavišti nebo vám ji zařídí hotel, samozřejmě s příplatkem.

 

 

 

FREETOWN  

 

Název hlavního města vznikl díky osvobozeným černým otrokům, kteří se tu po návratu z anglických kolonií usadili. Hned první den míříme do Muzea železnice (National Railway Museum), paradoxně v zemi, kde žádná funkční již neexistuje. Lokomotivy a vagony z dob britského kolonialismu jsou naleštěné a překvapivě perfektně udržované, expozici doplňují historické fotografie. To bych tu opravdu nečekala (vstupné 5 USD). Stačí ale vyjít ven a jsme ve zcela jiném světě. Muzeum se nachází v chudé východní části, která mi připomíná Staré Dillí. V keh-keh (čti ke-ke), mototříkolce podobné indické rikši nebo asijskému tuk-tuku, se po hliněných cestách prodíráme nekonečnou zácpou dopravních prostředků všeho druhu, od vratkých dřevěných vozíků po staré zadýmené náklaďáky. Mezi nimi chaoticky proudí davy lidí, muži tlačí své kárky, ženy mají na hlavách obří koše s kilogramy zboží. Šťavnatá manga, kešu ořechy, deky, hřebeny, šroubováky nebo třeba cigarety za 22 Kč. Chutnají podobně jako ty u nás. Některé ženy jsou celé zahalené, většina však nosí pestrobarevné šaty, sukně a klidně i nátělníky obepínající jejich bujné křivky. Neskutečný koktejl barev, pachů, chudoby, rozesmátých tváří a zvědavých očí. Všechny jsou upřeny na nás, na jediné bělochy široko daleko.

V civilizovanějším středu města roste nejslavnější strom v zemi. Bavlník Cotton Tree v roce 1792 vysadila skupina svobodných otroků, kteří se domů vrátili z USA. Při obdivování tohoto obra si ale dejte pozor. V košaté koruně žijí kaloni a na hlavu by vám mohlo spadnout nepříjemné překvapení.

Hned za rohem objevujeme Velký bazar (Big Markit), kde milovníky afrických suvenýrů čekají nefalšované nákupní orgie. Nádherným dřevěným soškám, maskám a látkám prostě odolat nelze. Naprosto nesmyslné ceny bez problému snižujeme ke spokojenosti všech, včetně nás. Dokonce si domů dovezu i dvě mačety. 

V západní části Freetownu jsou sídla zahraničních firem, drahé hotelů a supermarkety, kde lze koupit víno, tvrdý alkohol a potraviny z Evropy či Libanonu. Movitější lidé se sem chodí bavit na vyhlášenou Lumley Beach, dlouhou písečnou pláž lemovanou bary a restauracemi. Místní to dovedou rozjet, o víkendech se tu tančí a zpívá až do rána. Nebýt ohyzdných ruin nikdy nedostavěných hotelových komplexů, ani by vám nedošlo, že jste v jedné z nejchudších zemí světa. Tip: u Lumley Beach můžete nakoupit suvenýry v bazaru Lumley Arts and Craft Market, který je mnohem klidnější, než ten Velký.

• DALŠÍ TIPY CO JEŠTĚ NAVŠTÍVIT:  Národní muzeum (National Museum) a Peace Museum (po-so 9-17 hod), centrální mešita. Asi 30 km odhalvního města lze navštívit vodopád Mamboo. Ostrov Bunce s pevností postavenou britskými otrokáři v r. 1670, byly odtud poslány do Ameriky tisíce otroků. Vedle se nachází odlehlý klidný ostrov Tasso, kde se můžete i ubytovat – cesta na tyto ostrovy však může být časově i finančně velmi náročná.
• UBYTOVÁNÍ:  The Jam Lodge (booking.com). Pro první dny objednáváme něco lepšího, hotely ve Freetownu moc levné nejsou. 

 

 

NÁRODNÍ PARKY

 

Sierra Leone je stále značně porostlá deštnými pralesy, bohužel i ty vlivem nelegálního kácení rychle mizí. V zemi se nachází čtyři národní parky a rezervace. Nejsou sice tak vyhlášené a plné zvířat jako ty v Keni, Tanzanii nebo v Jihoafrické republice, své kouzlo ale mají. Ve třech prý žijí pralesní sloni a malí plaší hrošíci, žádný návštěvník je však dosud neviděl. Je možné, že už všichni byli snědeni. Běžná realita chudých afrických zemí.

 Outamba-Kilimi je sice nejstarším, ale také nejodlehlejším národním parkem v zemi. Dostat se do divočiny u hranic s Guineou zabere spoustu času, který my nemáme. V období dešťů je to prakticky nemožné.

Naopak lesní rezervace Kangari Hills ve střední části země je na zdejší poměry vcelku dobře dostupná. Za války byla útočištěm rebelů z RUF, dnes se naštěstí můžeme kochat malebnou krajinou a nahlédnutí do života místních etnik. Škoda, že jsme jej nestihli.

Nejdostupnější rezervací je Tacugama nedaleko Freetownu. Žije zde 120 šimpanzů zachráněných z ilegálního trhu a domácností místních zbohatlíků. Vstupné sice není nejlevnější, tady však máte pocit, že vaše peníze opravdu půjdou na dobrou věc. Vstup 15 USD, prohlídky jsou jen 2-3x denně a je třeba se na ně objednat online (což mi nešlo) nebo telefonicky. Obzvlášť o víkedech a svátcích tu může být plno.

Na úplném jihovýchodě země nedaleko hranic s Libérií leží ostrov Tiwai, který je součástí národního park Gola (také lze navštivit). Přírodní klenot, obklopený deštným pralesem, je díky své rozmanité floře velkým lákadlem pro biology z celého světa. Mezi hlavní atrakce patří plavba ve vratké dřevěné kánoi po řece Moa, jejíž břehy lemuje hustá džungle. Nebo treky napříč pralesem, kde posloucháme koncert divokých zvířat. Zejména nad ránem začíná úplný orchestr. Slibované malé hrošíky sice nepotkáváme, naštěstí ani kobry, mamby nebo agresivní zmije gabonské, kterých tu žije opravdu hodně.

• DOPRAVA: Na Tiwai se dá místní dopravou dojet během jednoho dne z Freetownu (300 km), ale musíte vyrazit brzy ráno. Pojedete do Bo-Potoru (taxi, busík, dodávka poda-poda)-k přístavišti vás nejspíš sveze motorka okada  a odtud lodí na Tiwai. Z pobřeží buď přes Freetown nebo Waterloo. 
• UBYTOVÁNÍ: na ostrově  můžete stanovat, je tu ale překvaitě velmi pohodlné ubytování – pokoje mají klimatizaci, TV a překvapivě nejlepší elektřinu z celé cesty po Sierra Leone. Nefunguje tu ale telefonní signál od Africell, pouze Vodafone. Roste tu tropické ovoce, v ubytování dostanete 3x denně jídlo, nápoje i pivo. Je dobré se ale objednat předem, o víkendech a svátcích tu může být plno, nás tu zastihla skupina britských cestovatelů. Na mail nikdo nereagval, proto raději zavolejte. Více informací a ceny na jejich OFICIÁLNÍM WEBU.

 

 

VNITROZEMÍ

 

Vnitrozemí Sierry Leone je úplně jiný svět než „moderní“ Freetown nebo atraktivní pobřeží. Prašné silnice, do ruda zbarvená krajina, plantáže palmy olejné, stromy obsypané mangem, papájou nebo chlebovníky. Městečka jsou plná lidí nakupujících u stánků, v malých vesničkách sedí před jednoduchými domky a prodávají žlutý palmový olej, arašídy nebo palmové víno pojo-pojo. Na políčkách se právě sklízí kasava, známá spíše jako maniok. Připomíná obrovskou bramboru, která díky vysokému obsahu škrobu patří mezi nejvýživnější plodiny v chudých zemích. Hojně se zde pěstuje palma olejná, která místním dává práci a výživnou energii, měli jsme možnost se přesvědčit, že zdejší pěstování je velmi ekologické, palmy se často obnovují a mezi nimi se pěstují další plodiny.   

Překvapuje mě, že většina míst ve vnitrozemí je vcelku dobře dostupná místní dopravou. Samozřejmě v období sucha a za cenu, jakou si vyhádáme. Nejoblíbenějším dopravním prostředkem je poda-poda, dodávka pro devět lidí. Do Bo, druhého největšího města, nás v ní sedí čtrnáct. Ještěže nemáme na střeše přivázanou živou kozu jako protijedoucí auta. Zato v kufru vedle našich divných pytlů a našich krosen vezeme i záchod. Naštěstí nepoužitý. Už zmiňované keh-keh jezdí pouze ve větších městech, ve sdíleném taxi sedívají vepředu tři lidé. Na čem ten prostřední radši ani nezkoumám. A když není jiná možnost, zbývá už jen motorka okada. S krosnou na řídítkách se s námi řidiči řítí po písečných cestách, jako bychom jeli motokros. Žádné helmy nemáme, oni prý občas ani řidičáky. Já jim ale věřím, tak jako všude jinde v zemích třetího světa.

V Bo potřebujeme směnit peníze. Prý je to nejlepší na ulici. Freetown vypadá aspoň trochu civilizovaně, tady je to ale už jiná liga. Oslovím skupinku hádajících se mladíků v marihuanovém oparu. Dají hlavy dohromady, křičí na sebe ještě víc, a pak mi s vítězným úsměvem oznámí svůj výpočet. I když tmaví obři vedle mě vypadají strašidelně, začnu se jim nahlas smát. Jako by vám vekslák nabídl 10 Kč za 1 dolar. O kus dál stojí dřevěná budka s nápisem Change, odtud nás ale posílají zpět na ulici za vysokým chlapíkem s velkým baťohem. Kývne a po chvíli přichází do místní vývařovny. Když za 500 $ vysype na stůl asi tři kilogramy bankovek, restaurace je během chvilky plná vykulených čumilů. Začnu křičet, ať všichni vypadnou, tísní se aspoň venku u dveří a v oknech. Měsíční mzda dělníka je prý 100 $, jsme pro ně teď milionáři, a to doslova. Rychle prcháme se sedmi miliony sierraleonských leonů. Nejvyšší bankovka má hodnotu 10 000 leonů (17 Kč), určitě si to množství dokážete představit. Při větších výdajích platíme celými svazky, kde je přesně půl milionu. Ptotože tu kartami platit nejde a bankomatům nedůvěřujeme, můžeme použít jedině hotovost, kterou nosíme stále u sebe. Docela se s ní nadřeme.

 

PLÁŽE

 

Největším lákadlem Sierry Leone jsou bezesporu pláže, prý nejkrásnější v západní Africe. Od hlavního města směrem na jih se táhne pás dlouhých písečných pláží lemovaných zelenými horami. Portugalcům a Španělům v dobách kolonialismu prý připomínaly lví zuby, odtud vznikl název Sierra Leone (v překladu Lví skála). V teplých vodách modrého Atlantiku se většinou koupeme sami, místní totiž moc plavat neumí. Zdejší resorty nejsou zrovna nejlevnější, o víkendech a svátcích však beznadějně vyprodané. Na bookingu je většinou nenajdete, google mapy a Facebook ale fungují skvěle. Všude tu výborně vaří, tolik krabů, humrů, barakud a ústřic jsme nikdy nikde nesnědli.

• LUMLEY BEACH – krásná písečná pláž ve Freetownu lemovaná bary a hospůdkami, kde to k večeru neskutečně žije. Že jste v rozvojové zemi vám dojde až na „promenádě“ u ruin nedostavěných hotelů, děravých chodníků či „vařících“ aut. Ale i tak je tu moc hezky. Můžete tu nakoupit v bazaru Lumley Arts and Craft Market.

• LAKKA BEACH – nejlepší večeře nám připravuje majitel malinkého resortu na pláži Lakka. Pochází z rybářského etnika Sherbru a za své umění dokonce dostal i ocenění. Ani nám nevadí, že v bungalovu na jakémsi pidi ostrůvku  neustále vypadává elektřina a neteče voda. Občas ani na záchodě. Nicméně ubytujte se raději okolo pláže, je tam několik hotýlků, které najdete na google maps. Lakka je nedaleko Freetownu, kam dojedete pomocí keh-keh.

• RIVER No. 2 a TOKEH BEACH – na jih od Lakky leží dvě nádherné pláže se zářivě bílým pískem. River Number Two je prý nejkrásnější v celé zemi. Není možné se na ní ubytovat, z terasy zdejšího baru si ale tuhle neskutečnou nádheru vychutnáváme u vychlazeného piva Star. Ano, i v době Ramadánu je piva všude dostatek. Dokonce si i na jedné benzince kupujeme český Budvar! Pěšky dojdeme na pláž Tokeh s nejdražším resortem v zemi, ti méně nároční se mohou ubytovat v dřevěných chatkách v palmovém háji. Mile mě překvapuje čistota pobřeží, nikde nevidím žádné plastové odpadky.

• BUREH BEACH – je velmi osobitá surfařská pláž, kde doporučuji se ubytovat v resortu Lumthubul Gardens u Němky Christiny. Lze se s ní domluvit přes facebook Lumthubusl Gardens, kde zístkáte její WhatsApp. Určitě je i na jiných sítích. Resort tvoří příjemné chatky a restaurace za bezkonkurenčně nejlepší cenu na pláži. Okolo je ještě pár ubytování. O víkednu a svátcích je tu beznadějně plno, objednávejte tedy předem. Smění vám tu i peníze. Tady už  potkáme i nějaké bělochy. Z pláže můžete vyrazit na procházku okolního vnitrozemí, do 200 let starého městečka York, kde se zachovalá původní architektura amerického jižanského stylu, který s sebou přivezli první osvobození otroci z Ameriky (platí se zde vstupné) nebo k úžasnému skalnímu útvaru Picket Hill. Na vrchol ve výšce 888 m se  dá vylézt, je dobré ale míst sebou průvodce, protože se jde pralesem a cesta je špatně značená, pokud tedy vůbec. Na Bureh Beach nás to bavilo nejvíce.

• BANANA ISLANDS – z pláže Bureh je to kousek na populární Banánové ostrovy. Jde o skupinu tří ostrovů, Dublin a Ricketts jsou spojeny kamenným náspem, malinký Mes-Meheux není osídlen.  Na Dublinu se nachází několik vesnic s obyvateli žijícími původním způsobem života. Je zde možnost ubytování i stravování. Dostáváme se sem z přístaviště nedalekého městečka Kent (5 km od Bureh), odkud několikrát denně vyplouvá loď. cesta trvá půl hodiny.  Z kostela místní komunity ukrytého v džungli celý den nahlas vyhrává disco 90. let. To bych ještě pochopila. Ale pohozenou botu značky Nike uprostřed pralesa, to už je nad mé chápaní. Záhadu, kdo dokázal ztratit jednu tak drahou botu uprostřed divočiny v jedné z nejchudších zemí světa, už nikdy nerozluštím.

• Když ale pěšky zamíříme z pláže Bureh na sever na nějakou z méně známých opuštěných pláží, na vlastní oči vidíme devastaci krajiny a turistického potenciálu. Přímo před námi dělníci lopatami plní pískem korby náklaďáků, které bez ustání odjíždějí a přijíždějí. Pláže jsou doslova vykutány několik metrů hluboko do moře.  V noci v okolních lesích hoří ohně a vypalují se lesy a čínské lodě drancují pobřeží ničením korálů a nekontrolovatelným rybolovem. Vláda Číně dokonce prodala kus jedné pláže, za oplátku má postavit silnice a spravit fotbalový stadion ve Freetownu. Všichni víme, jak Čína nekvalitně plní své závazky, pokud to tak půjde dál, Sierra Leone o své nádherné pláže a turisty brzy přijde. 

A CO ŘÍCT ZÁVĚREM?

 

Opravdu jsem nečekala, že se nám Sierra Leone bude tak líbit. Přátelští lidé, na africké poměry slušné ceny a velmi dobrá bezpečnost. Bez problémů tu můžete cestovat místní dopravou, dokonce i samotné cestovatelky. Odměnou vám budou nádherné pláže, výborná kuchyně, spousta srandy a zajímavý vhled do země, která je pro spoustu lidí stále velkou neznámou. Sierra Leone si turisty zaslouží, dejte jí šanci.

Celé video na youtube ZDE.

 

• Foto: Zuzana Habáňová, Jakub Jirovský
• Úvodní foto: Převozník na řece mezi plážemi River No. 2 a Tokehi
• Navštíveno: duben 2022