Někomu se Filipíny líbí, někomu ne. Mně se tu líbilo hodně, proto se ráda podělím o exotické fotografie z bílých pláží, křišťálového moře a neuvěřitelných rýžových teras. A pokud se doklikáte až do konce, uvidíte nikdy nezveřejněné krvavé fotografie, u kterých doporučuji vyhnout se jídlu.
Na Filipínách jsme navštívily tři ostrovy ve třech zcela odlišných částech. Sopečný Camiguin (a na skok nejnebezpečnější ostrov ze všech – Mindanao) na samém jihu, překrásný Bohol v centrálních Filipínách a skoro neuvěřitelná rýžová pole na severním a největším Luzonu.
Filipíny mě nejvíce překvapily lidmi. Na poměry jihovýchodní Asie byli totiž ohromně přátelští a veselí. Aspoň tedy ti, které jsme potkaly. Naopak horší to bylo s místní kuchyní. Převládalo vepřové/kuřecí maso v octu zvané adobo. A zkusit balut, napůl uvařené vajíčko s embryem kuřátka, jsme se opravdu neodvážily. Také historické památky tu žádné nejsou. Vše vám ale vynahradí krásná příroda. A lidé.
Souostroví pojmenované po španělském králi Filipu II tvoří 7 107 ostrovů, na kterých žije skoro 110 milionů obyvatel. Leží v jihovýchodní Asii v tajfunovém pásmu západního Tichomoří a jsou posety téměř 200 sopkami. Dříve španělská, později americká kolonie, se stala v roce 1946 nezávislou republikou. Díky americké nadvládě dnes mluví téměř 60 % Filipínců anglicky. Španělé zase zapříčinili, že Filipíny jsou jednou ze dvou převážně katolických zemí v Asii (druhou je Východní Timor). Vedle křesťanů (90 % ) zde žije početná muslimská skupina, což však nedělá vždy dobrotu. Hlavním městem je Manila. Filipínská vlajka, mimochodem velmi podobná té naší, funguje také jako jakási zpráva světu. Pokud je pověšena červenou barvou dolů, značí mír, pokud červenou nahoru, jsou Filipíny ve válce.
- Foto: Zuzana Habáňová
- Datum: duben 2015
- Úvodní foto: Panglao na ostrově Bohol