SULAWESI (3. ČÁST): ODLEHLÉ SANGIHE, SOPTÍCÍ SIAU & PODMOŘSKÝ RÁJ BUNAKEN

Daleko v průzračných vodách mezi indonéským Sulawesi a nebezpečným jihem Filipín leží Sangihe a Siau. Jsou tak odlehlé, že sem zavítá jen hrstka dobrodruhů. Ostrovy pokryté hustými lesy s doutnajícími sopkami však nabízejí nevšední zážitky. A to bez davů turistů. 

Mapa

Severně od Sulawesi se v Celebeském moři nachází Sangihe a Talaudské ostrovy. Z celkového počtu 77 jich je 56 obydlených. Ty nejvzdálenější jsou pouhých 250 km od jižních provincií filipínského ostrova Mindanao. V nejnebezpečnějším místě jihovýchodní Asie chtějí islámští radikálové vytvořit svůj chalífát, často zde dochází k únosům a vraždám cizinců. My jsme ale v bezpečí. Devastace Indonésie vypalováním a pěstováním palmy olejné sem naštěstí nedorazila. Působivá krajina je porostlá bujnou vegetací, její krásu podtrhuje okolní průzračné moře s korálovými atoly. Často  tu dochází k výbuchům sopek a zemětřesení. Půda je však velmi úrodná, pěstuje se zde hlavně kokos, vanilka, hřebíček a muškátový oříšek. V hustých lesích žijí papoušci, malé opičky s vykulenýma očima – nártouni, buvoli a v okolních vodách spousta ryb. Oproti jiným koutům Indonésie jsou ostrovy turismem téměř nedotčené, sem zavítá opravdu jen málokdo. A proto jsme tady. 

 

DALEKÉ NEZNÁMÉ SANGIHE

Neturistické Sangihe

 

Přímo u hlavy mi zahouká siréna. Stovky lidí se hrnou z podpalubí a mizí  bůh ví kam. Jen  já s Kubou stojíme bezradně ve tmě uprostřed neznáma. Pak se odkudsi vynoří policista, zmateně nám zkontroluje pasy a zaveze na snídani do pěkného hotelu. Informací o Sangihe (zvaný též Sangir Besar) bylo na internetu málo. Našla jsem ale zajímavé ubytování pro baťůžkáře na jihu a dokonce měla i reference od jediného Čecha, o kterém vím, že ostrov navštívil. V dodávce mezi bednami chilli papriček a rajčat tam tedy jedeme zkusit štěstí. Nemáme nic domluveného, majitel na mé zprávy nereagoval. Krajina je opravdu nádherná. Podél cest se suší hromady muškátového oříšku, kterému se tu říká pala. Hustou zeleň střídají městečka s bílými kostely,  severní Sulawesi je totiž silně protestantské. I tady si bohužel místní krásné přírody neváží, řidič během jízdy vyhazuje z okna spoustu plastového odpadu a lahví. 

 

Pala – muškátový oříšek

 

Naše vysněné ubytování je dřevěná chaloupka uprostřed džungle. Napřed    z ní vyjde 90letá babička a překvapeně na nás zírá. U nohy se jí plazí deseticentimetrová stonožka. A spousta jiného hmyzu. Po dlouhé chvíli se objeví její vnuk, kterému jsem psala mnoho zpráv a mailů. Dobrou angličtinou vysvětluje, že moře je pět kilometrů daleko a kromě džungle tu nic není.        S krosnami na zádech se vracíme zpět do civilizace. V hezkém městečku Tamako jsme okamžitě středem pozornosti. Tady to už trochu žije a přemýšlím, zda zůstaneme.  

Noční trajekt z Manada na Sangihe
Obrovská stonožka

 

 

 

 

 

Nakonec nás místní playboy naloží do svého luxusního auta a s velkou slávou odveze zpět do Tahuny, kam jsme ráno připluli trajektem. Je tu několik hotelů, obchody a restaurace. A taky tisíce očí, které nás sledují s otevřenou pusou. Jak by ne, jsme momentálně jediní běloši na celém ostrově. Máme možnost vyrazit na výlet do vnitrozemí nebo na okolní panenské korálové ostrovy. Jenže za šílené ceny. Celodenní výlet za 2000 Kč/osobu bych na tak odlehlém místě nečekala. A tak si aspoň zajdeme na čerstvě ulovenou  rybu a po dvou dnech cestování konečně ulehneme do pořádné postele.  Po dlouhé době máme i splachovací záchod!

Ráno jsme zváni na bohoslužbu do kostela, odkud slyšíme fantastické gospely. Škoda, že musíme do přístavu, za chvíli nám odjíždí malý trajekt na jiný ostrov.    

Až po návratu domů jsem našla užitečnou diskuzi, kde je spousta zajímavostí, co na Sangihe dělat.

Zjistila jsem také, že na ostrově žije Čech Michal s manželkou Ibhou, provozují Hattarua Guesthousejejich facebook, email: hattarua@gmail.com. Poradí a zajistí šnorchlování, výlety na sopku Awu, k podmořskému vulkánu Mahangetang a k jiným zajímavým místům. Za naší návštěvy jejich hostel ještě neexistovat. Snad tato informace pomůže ostatním cestovatelům.

Zpětně také velmi litujeme, že jsme na Sangihe skoro nefotili.

 

 

Zdejší trajekty jsou moderní, klimatizované a dostaneme i malé jídlo. Škoda, že nemůžeme na palubu. Projíždíme kolem malebných ostrůvky s bílými plážemi a rybářskými vesničkami. Nádherná podívaná. V hlubinách pod námi se nachází činná podmořská sopka Mahangetang, která co chvíli chrlí gejzíry horké vody na hladinu. Něco mi říká, že další ostrov se nám bude líbit.

 

SIAU – DOUTNAJÍCÍ OSTROV

Karangetang – jedna z nejčinnějších sopek v Indonésii

 

Nad ostrovem Siau se zlověstně tyčí jedna z nejaktivnějších sopek v Indonésii Karangetang. Nepřetržitě se z ní kouří a v noci tečou potoky žhavé lávy. Naposledy zuřila v září 2013, kdy spousta obyvatel musela opustit své domovy.  Nám se tu ale líbí. Na hlavní třídě se ubytujeme v příjemném hotýlku Little House. Ochotný majitel na požádání zaběhne na trh pro čerstvé kalamáry, které nám připraví k večeři. Jsou skvělé. K snídani zase dostaneme mísu papáji, avokáda a chlebovníku. 

 

Jedeme na výlet

 

Vulkanický ostrov má fantastické vnitrozemí, které jedeme prozkoumat na motorkách. Průvodce Ivan se diví, že jeho jméno existuje i mimo Indonésii. Kdyby tušil, kolik je v Rusku Ivanů. Skvělou angličtinou mi zodpoví každou otázku. A mám jich opravdu hodně. Kuba je na tom hůře, jeho řidiči je patnáct let a umí anglicky jen tři slova. Všude roste spousta tropického ovoce, stromy jsou obsypány mangem, papájou, dračím ovocem pitayou, avokádem a kokosy.  Poprvé vidím na větvích visící ohromné plody chlebovníku. Tak jako na Sangihe se podél cest suší pala, muškátový oříšek.

 

Socha Krista ochraňující Siau

 

Před rozzuřenou Karangetangou chrání ostrov velká socha Krista s rozevřenou náručí. Dospělí nám s úsměvem mávají, děti běží za motorkami a pokřikují: „Hi mister!“ To se líbí hlavně Kubovi. Večer si s Ivanovou rodinou pochutnáme na grilovaných sardinkách v jeho domku na pláži. Rybáři hodnotí dnešní úlovky, děti pobíhají se psy, vládne tu skvělá pohoda.

 

 

Veselá prodavačka na místním trhu

Místní tržnice je plná koření, ryb a tropického ovoce. Všichni nás vesele okukují, prodejkyně se ráda nechá vyfotit. Fotku pak ale musíme ukázat všem jejím kamarádkám, které se nad ní dlouho řehtají. 

Na ostrově není problém sehnat místní alkohol. Pan domácí skočí na motorku a za pár hodin odkudsi z buše přiveze palmovici, které tu říkají čaptikus. Má nasládlou chuť a laickým odhadem 30 % alkoholu. Je trochu v šoku, když si každý koupíme čtyři láhve. Samozřejmě jako dárek domů, kdo z Vás kdy pil palmovici? 🙂

MAHORO – RÁJ, KDE NÁM MÁLEM SHOŘEL ŽIVOT

Není to ráj?

 

Na Siau je cizinců více. Čtyři. My dva a holandský pár. Domluvíme se a vyrazíme na opuštěný ostrov Mahoro. Holanďan se ptá, zda je na lodi lednička, aby měl vychlazené pivo. Na dřevěné kocábce lednička není. Jen dva zrezivělé motory a kanystr s benzínem. Když jeden přestane uprostřed moře fungovat, lodník ho vymění za ten druhý, dolije benzín a jedeme dál. 

 

Opuštěné Mahoro

 

Dlouhá bílá pláž je lemovaná palmami, v pohádkové laguně průzračná voda a všude okolo malé vulkanické ostrůvky. Jsme tu úplně sami. V husté vegetaci je však naházeno spousta plastového odpadu po předešlých návštěvnících. Velký problém nádherné Indonésie. Po dlouhé době zase šnorchlujeme, ale na otevřeném moři je silný proud a korály tu moc pěkné nejsou.  Kubu zaráží hustý dým na pláži. Že by si Holanďané v takovém horku dělali oheň, když oba sedí s úpalem ve stínu palem? Netušíme, ale je to podivné. Koupání     v rajské laguně ale nemá chybu, vůbec se nám odtud nechce. Když je čas   k návratu, jde mi Kuba pro kabelku. Nosím ji všude, máme v ní celý náš život – peníze, pasy, mobily. A hlavně mé inzulíny, přijít o ně by byl velký průšvih. Neustále ji hlídám jako ostříž. Kuba se vrací s něčím ohořelým. S tím, co kdysi byla moje kabelka. Opřela jsem ji o kus suchého dřeva. Na dřevo položila sluneční brýle. Silné paprsky slunce přes černý plast dřevo zapálily a to začalo hořet. I s mou taškou. Chápete to? Tentokrát máme ale štěstí. Věci uvnitř to přežily, jen všechny voní jako z udírny. Kabelka bohužel ne. Odteď už v létě nenosím na hlavě brýle na čtení, kde mám místo skla lupu. O své vlasy bych nerada přišla a požár na hlavě by hodně bolel.

Kdyby se Vám na Sulawesi někdy něco podobného přihodilo, v Makassaru, hlavním městě ostrova, je naštěstí honorární konzulát České republiky.

 

 

 

Rybí trh v Manadu
Rybí trh v Manadu

 

 

 

 

 

 

 

Vracíme se do hektického Manada. Moc tu toho k vidění není, snad jen pro silné žaludky trh Tomohon. Koupíte tu jakákoliv zvířata připravená k porážce. Psy, kočky, hady, krysy, netopýry. Cokoliv, kromě masa lidského. My silné žaludky nemáme. Proběhneme okolo rybího trhu, kde se rybáři chlubí svými úlovky, nasedneme na levnou kocábku pro místní a mezi barely nafty a pytli s rýží odplujeme do ráje potápěčů. 

 

BUNAKEN 

Cesta na Bunaken

 

Malý ostrůvek o rozloze 8 km2 se nachází ve stejnojmenném národním parku a je jednou z nejlepších potápěčských lokalit v Indonésii. V podmořském království žije velké množství korálů, hub, škeblí, ryb a želv. Viditelnost v průzračné vodě je až 40 metrů.

Plavání s želvami
Podmořský svět

 

 

 

 

 

 

Všichni nás varovali před návaly potápěčů a vysokými cenami. Bunaken je mezi turisty díky své poloze a podmořskému životu velmi oblíbený. Ale i když sezóna už začala, v celém resortu jsme jen my a tři francouzští potápěči. Tak jako na Togianech bydlíme v dřevěné chatičce s vědrem místo sprchy. Na ostrůvku je velký nedostatek sladké vody, „sprchujeme“ se tedy ve slané. Nikomu to ale nevadí, jinak to tu prostě nejde. Poslední dny šnorchlujeme okolo krásných korálů plných barevných hvězdic a ryb. Na otevřeném moři dokonce plaveme mezi obrovskými želvami. A všude kolem nás z moře vystupují nádherné vulkány.

 

 

ROZLOUČENÍ SE SULAWESI

Poslední pohled na Sulawesi

 

Turisté jsou dnes úplně všude. I na Sulawesi. Oproti jiným koutům Indonésie však ostrov zatím nenavštěvují davy turistů, v některých místech budete úplně sami. Sulawesi se také vyhnulo vypalování lesů a pěstování palmy olejné, je stále porostlé hustými lesy a můžete navštívit spoustu národních parků. Pokud byste chtěli procestovat všechna čtyři chapadla ostrova, budete potřebovat opravdu hodně času. A určitě si někde dejte skvělý avokádový koktejl.  

 

Nevynechejte avokádový koktejl

 

PŘEDCHOZÍ

 

komentáře 2

  1. Sangihe a Siau jsou opravdu nadherne ostrovy. Dle naseho nazoru je Sangihe zajimavejsi, nabizi uzasne snorchlovani, plaze, hory, lesy, zvirata, historii a aktivni sopku Awu. Je velka skoda, ze jste tu nemohli zustat dele a prozkoumat ostrov vice a take, ze jste narazili na spatne lidi nabizejici predrazene vylety. U nas stoji napr. jednodenni vylet na sousedni ostrov se snorchlovanim 750 000 IDR (1 100 Kc), v cene je auto a lod a cena je pro 1 az 4 osoby (ve vasem pripade 550 Kc na osobu a den), cena ze celodenni vylet do vnitrozemi autem je 500 – 600 000 IDR (750 – 900 Kc), cena open pro 1 az 4 osoby). Vice informaci o Sangihe na https://hattarua.wordpress.com

    1. Dobrý den Michale a Ibho,
      poté, co jste mi napsal, mě ještě více mrzí, že jsme ze Sangihe tak málo viděli a tak rychle utekli. Asi si to budu vyčítat do konce života 🙂 a budu se sem muset vrátit. S Vaším dovolením přidám informace o Vás a kontakt do svého článku, aby budoucí návštěvníci neskončili jako my, ale krásný ostrov pořádně prozkoumali. A to jsme měli původně v plánu na Sangihe zůstat 5 dní. Škoda. Přeji hodně štěstí!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..