Osvěžit se v tyrkysovém moři, povalovat se na poloprázdných plážích, u sklenky místního vína si vychutnat pikantní sýr. A obdivovat opuštěné vnitrozemí. Takto vypadá v říjnu Sardinie, právem nazývaná Karibik Středomoří.
.
Návštěva Sardinie měla být zaslouženým odpočinkem po mé a tátově pouti do Říma (Via Francigena) Zde jsme se ale ocitli o týden dříve, letenky s Ryanairem do Cagliari (hlavního města Sardinie) za krásných 16€ propadly, a tak nasedáme na vlak a jedeme 80 km do přístavu Civitavecchia, odkud prý jezdí trajekty. Do Cagliari a Arbataxu nám již ujely, ale poslední do severovýchodní Olbie stihneme. A už si to uháníme napospas Tvrhénskému moři (za 42€ se společností Tirrenia přečkáváme noc na sedačkách okolo lodního baru).
Něco málo o Sardinii: Tento druhý největší ostrov ve Středozemním moři má rozlohu přibližně jako Morava a žije zde 1,6 mil. obyvatel. Díky svému tyrkysovému moři se právem nazývá Karibik Středomoří. Krásné pláže, rozeklané útesy a tajemné vnitrozemí lákají celoročně turisty z celého světa. Severovýchodní pobřeží Costa Smeralda (Smaragdové pobřeží) je synonymem luxusu, milují ho především filmové hvězdy, politici a celebrity všeho druhu. Úplně jiný život oproti přelidněnému pobřeží se nachází ve vnitrozemí. Divoké hory, nuragy – tajemné kamenné stavby neznámého původu, olivové háje a především klid.
V Olbii nasedneme na první ranní autobus a s přestupem ve městě Nuoro míříme do letoviska Cala Gonone na východním pobřeží. Krajina ve vnitrozemí je fantastická. Ubytujeme se u místních v apartmánu, který je sice vysoko v kopcích, daleko od moře a centra městečka, ale aspoň máme krásný výhled na pobřeží, granátová jablka přímo nad hlavou, příjemné domácí, plně vybavenou kuchyňku a konečně pračku. Po více než dvou týdnech každodenního putování a střídání hostelů si konečně opereme oblečení a odpočineme.
Je krásné počasí, dnes se budeme povalovat u moře. Spletitými cestami dojdeme na odlehlou písečnou pláž, v dálce ohraničenou krásnými útesy. Je překvapivě poloprázdná, sluní se tu jen pár turistů z Německa a Skandinávie. Teď na začátku října je na Sardinii opravdu příjemně. Nedokáži si však představit být tu v létě. Teploty přes 40° C, celé pobřeží v obležení turistů, zejména pak v srpnu, kdy mají prázdniny hluční Italové. Tomu také odpovídají ceny, které se téměř zdvojnásobí. Ležet na pláži nás po čase omrzí, a tak vyrážíme k městečku. Cala Gonone se nachází v zátoce Orosei, proslulé divokým skalnatým pobřežím s jeskyněmi a krásnými plážemi. Úchvatnou scenerii lze obdivovat a navštívit pouze z moře v rámci organizovaného výletu. Nabídek je tu spousta, od velkých výletních lodí až po malé gumové čluny. My si nakonec kupujeme celodenní výlet za 30€ (v sezoně 50€). Sardinie je obecně velmi drahá lokalita.
Zátoka Golfo di Orosei je součástí největšího národního parku na Sardinii. Vápencové pohoří spadá strmě přímo do moře, na gumovém člunu projíždíme jeskyně v útesech. Relaxujeme na překrásné pláží Cala Mariolu, přístupné pouze z moře Bílý písek, průzračná tyrkysová voda, jako bychom se opravdu ocitli v Karibiku. Zatím tu není mnoho turistů, ale další čluny stále přijíždí. I mimo sezonu je tento výlet velmi populární. Projedeme kolem rozeklaných skal, navštívíme ještě pár jeskyní a odpoledne se zastavíme na populární pláži Cala Luna. Ta je již dostupná i autem a je to znát. Spousta lidí se opaluje či koupe v moři, další přijíždějí na velké výletní lodi, a tak si raději zajdeme na pivo a skleničku dobrého vína. Na zpáteční cestě nás námořník nešetří, po rozbouřeném moři jede jako šílenec. Nadskakujeme do výšky, křečovitě se držíme provazů kolem lodi a modlíme, ať už jsme v přístavu. Dojeli jsme v pořádku a dodnes na tento adrenalinový zážitek vzpomínáme.
Začínám přemýšlet, jak se dostaneme domů. Zakoupený přímý spoj letí s Ryanairem (Alghero – Bratislava za 40€) nám oetí až za deset dní. To bychom se tu ukousali nudou a zruinovali si rozpočet. Po dlouhém hledání na internetu kupuji tu nejlevnější letenku s přestupem v italském Miláně do německého Norimberku a odtud už nějak dojedeme vlakem či autobusem. Aspoň to bude mít táta pořádně dobrodružné.
Srdečně se loučíme s domácími a úžasným vnitrozemím přejíždíme na opačnou stranu ostrova do města Alghero. Odtud ráno poletíme do Milána. Těžké krosny odložíme v pronajatém bytě a hned vyrazíme na obhlídku okolí. Příjemné nábřeží je lemováno historickými hradbami, všude spousta obchůdků, restaurací a milých lidí. Přestože je město velmi turistické, není to vůbec znát. Je veselé, živé, vládne zde skvělá atmosféra a nám se tu opravdu moc líbí. Škoda, že se nezdržíme déle a nenavštívíme okolní zajímavosti. Naše italské putování pomalu končí, a tak si na nábřeží dáváme výborné jídlo, táta mečouna a já grilované plody moře. Se sklenkou aperolu při západu slunce se se Sardinií loučíme.
Za těch pět dní jsme toho z ostrova viděli opravdu jen málo. Pokud se sem rozhodnete vydat, nezůstávejte na jednom místě, půjčte si auto a prozkoumejte zdejší skrytá zákoutí a nádherné osamělé pláže, kam se bez auta nedostanete. Zajeďte si do vnitrozemí na dobré víno, sýry a olivy. Nejezděte sem v červenci a v srpnu, kdy je tu horko, přeplněno a draho. Jaro a podzim Vám však ukáže Sardinii v pravé kráse.