Dovedete si to představit? Sednete na podomácku vyrobený dřevěný „vláček“ poháněný motorkou a řítíte se vražednou rychlostí hustým deštným pralesem. Tohle a ještě víc zažijete pouze v kolumbijském San Ciprianu!
* vysunovací poznámky, které se zobrazí přejetím myší, u mobilu klepnutím na slovo
Kvůli zhoršené bezpečnostní situaci v departmentu Valle del Caucha jsem váhala, zda sem vůbec jet. Jenže když už jsme dojeli až do , zvědavost nad strachem zvítězila.
Z calijského nádraží La Terminal vyrážíme ranním autobusem směr na tichomořském pobřeží. Po třech hodinách jízdy hustě zalesněnou kopcovitou krajinou nám řidič staví v městečku . Přejdeme po visutém mostu průzračnou řeku a v malém kiosku si kupujeme na „vlak“. Čeká nás totiž neobyčejný zážitek!
Do vesničky San Cipriano vede jediná cesta – stará opuštěná železnice. Zdejší lidé vymysleli důmyslný dopravní prostředek zvaný „Las Brujitas“ (viz úvodní obrázek). Spolu s americkými manželi a několika místňáky sedneme na dřevěné desky otevřeného vozítka, které pohání motorka s černým řidičem. Přední kolo je upevněno na desce, zadní jede po koleji. Řítíme se hustou džunglí, přes most, tunelem, občas dokonce i v dešti (omlouvám se za pomalejší načítání videa).
Když řidič přibrzdí, černá pasažérka seskočí a mizí v hustém porostu. Asi jde domů. Občas se prý protijedoucí „mašinky“ srazí, celých 20 minut jsme připraveni kdykoliv skočit do okolní zeleně. Dojedeme bez kolize, škoda, mohl to být dobrý adrenalin!
Nástupiště
Dřevěný vláček
Pojedeme tunelem
Železnice
Trať
San Cipriano, od zbytku Kolumbie značně izolavaná vesnička s 500 obyvateli afrokolumbijského původu (černochy), se nachází ve stejnojmenné přírodní rezervaci. Dokonce tu mají i školu! I přes značnou odlehlost je zde o víkendech narváno. Lidé z okolí sem rádi jezdí na túry pralesem, nebo se koupat v křišťálových tůních Rio Zabaletas, jedné z nejčistších řek jižní Kolumbie.
Ve vesničce je překvapivě spousta restaurací, levných hotýlků, stánků se suvenýry a s půjčovnami pneumatik na tubing. A také zahraničních turistů!
Vyrážíme za vesnici pár kilometrů proti proudu řeky a pak se celý den touláme fantastickou přírodou. Ještě nikdy jsme se sami neprocházeli deštným pralesem plným neznámých zvuků.
Po návratu zajdeme do jedné z restaurací. Doteď jsem si myslela, že má nejlepší ryba byla máslová v . Omyl! Ryby ze zdejší řeky chutnají božsky a jsou skoro bez kostí. Naprostá lahoda!!! Od vedlejšího stolu nás nenápadně pozoruje nějaký běloch. Po jídle si přisedne a spustí slovensky. Provázel turisty ve venezuelské divočině, kvůli otřesné bezpečnostní situaci ji však musel opustit. Hledá zde podobné oblasti, je však zhnusen, jak turistická dnes Kolumbie je.
Vesnice
Školáci
Řeka Rio Zabaletas
Říční tůně
V pralese
Nejlahodnější ryba
Navečer se plni dojmů vracíme do Cordoby. Řidič má naspěch, svoji mašinku vůbec nešetří!
Černé děti nám nadšeně stopnou autobus, my jim za to kupujeme několik sáčků chipsů. Porvou se o ně tak, že z nich zůstane jen strouhanka. Holt, zcela jiné etnikum než v ostatních částech Kolumbie. Jediné, co se nám opravdu nelíbí, je arogantní chování zdejších žen. Třeba zrovna neměly svůj den. Aby nebylo zážitků málo, zastavují náš autobus do Cali policisté se psy. Všichni musíme vystoupit a ukázat svá zavazadla. Není se čemu divit, jsme v království kartelu z Cali.
CO ŘÍCT ZÁVĚREM?
I přes počáteční obavy návštěvu San Cipriana všem vřele doporučuji. Kvůli nevšední dopravě, fantastické přírodě a skvělým rybám. Budete-li mít pár dní nazbyt, zajeďte si k nedalekému tichomořskému pobřeží. My to bohužel nestihli, hned bych jej vyměnila za pár dní u Karibiku.
-
- PŘEDCHOZÍ:
- DÍL 1: NAŠE CESTA NAPŘÍČ KOLUMBIÍ (OBECNĚ O ZEMI A NAVŠTÍVENÁ MÍSTA
- DÍL 2: ZÁHADNÉ SOCHY V SAN AUGUSTINU
- DÍL 3: V BLUDIŠTÍCH PESTROBAREVNÉ POUŠTĚ TATACOA
- DÍL 4: V CALI SE SKVĚLE KALÍ
- NÁSLEDUJÍCÍ:
- DÍL 6: VALLE DE COCORA, ZONA CAFETERA & MEDELLIN
- DÍL 7: KARIBIK: SANTA MARTA & PALOMINO
foto: Zuzana Habáňová, Jakub Jirovský