Nejhezčí a nejoblíbenější částí Via Francigeny, poutní cesty do Říma, je bezesporu Toskánsko. Nekonečné vinice, olivové háje, mezi nimi malebná historická městečka. Zapomeňte na problémy všedního dne a vydejte se po sluncem zalitých cestách za novými zážitky a skvělým Chianti. 

 

Uběhl rok od namáhavé cesty norskou divočinou. Vzpomínky na strastiplné chvíle vybledly, touha vzít krosnu na záda, šlapat další stovky kilometrů a zažít nová dobrodružství naopak sílila. A protože nám chyběla poslední z velkých evropských poutí, bylo rozhodnuto. Jdeme do Říma! 

 

Po Via Francigeně, cestě Franků, putují věřící a poutníci k hrobu apoštola Petra již od počátku křesťanství. Z anglického Canterbury, přes Francii, Švýcarsko a Itálii až do Říma měří 1700 km. Přestože se jedná o nejstarší křesťanskou trasu, je oproti pouti do Santiaga málo známá. Více informací naleznete zde:  Via Francigena – WIKIPEDIA.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V polovině září roku 2017 s tátou přilétáme do Milána. V hektickém městě složitě hledáme kancelář (Terre di Mezzo editore, Via Calatafimi 10, 20122 Milano, tel. +39 02 83242426, segreteria@terre.it, otevřeno pondělí – pátek 9:00 -13:00 a 14:00-18:00 hod), kde si koupíme poutní průkazy (kredenciály – 5 €). Budeme do nich dostávat razítka – důkaz, že jsme cestu opravdu ušli. Knižní průvodce The Via Francigena – 1000 kilometres on foot from Rhe Gran San Bernardo je bohužel vyprodaný. Je to průšvih, informací na internetu moc není, od českých poutníků téměř žádné. Bohužel nemáme čas se zastavit v knihkupectví a knížku si koupit. Osobně ji všem doporučuji, mapy a seznam levného ubytování se vám bude velmi hoditi.

SEZNAM PRODEJNÍCH MÍST KREDENCIÁLŮ A KNIŽNÍCH PRŮVODCŮ

Omluvte prosím horší kvalitu fotografií, foťák nepracoval tak, jak měl.

 

DEN 1: SARZANA – MASSA 

 

 

DÉLKA TRASY:  28,2 KM                 

 

 

 

 

Naše pouť začíná na samém jihu kraje Ligurie, u katedrály Nanebevzetí Panny Marie ve městě Sarzana. Do roku 1512, kdy se odstěhovali na Korsiku, zde žila rodina Buonaparte, předkové slavného Napoleona I. Dodnes se tu konají napoleonské slavnosti. 

 

DEN 2: MASSA – CAMAIORE 

 

DÉLKA TRASY: 25,9 KM

 

 

 

 

 

Šálek skvělého espressa s výhledem na moře a modrá obloha bez mráčku, dnešní den začíná slibně. Loučíme se s Federicou se slibem, že jí z Čech pošlu dárek. A taky že jo! Za pár týdnů u ní zazvoní pošťák s láhví dobrého vína z Habánských sklepů, ať má vzpomínku na rodinu Habáňů. 

 

 

 

 

 

 

 

 

V centru Massy objevujeme úchvatné náměstí Piazza degli Aranci s alejí pomerančovníků, několika paláci a katedrálou San Pietro a Francesco. A jako bonus uvnitř dva poutníky z Kanady. Prý jsme včera šli po modré značce pro cyklisty, červená pro chodce vedla v okolních kopcích. Ukazují nám skvělou APLIKACI SLOWAYS, díky které už nezabloudíme. V té době jsem ještě nepoužívala MAPY.CZ, které jsou výborné pro pěší turistiku. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pro milovníky koupání se jen pár kilometrů odtud nachází piniovými háji obklopené letovisko Marina di Massa. My však vesele šplháme podle značek do zelených kopců a užíváme nádherné výhledy. Před setměním dojdeme do první poutní ubytovny (Ostello di Pellegrino) ve městě Camaoire. V historické kamenné budově  sdílíme skromný pokoj s mladým poutníkem z Milána a francouzskými manželi, k večeři si pochutnáme na kroupách se zeleninou a vše zapijeme džbánem červeného vína.  Začíná se nám tu líbit!

DEN 3: CAMAIORE – LUCCA  

 

DÉLKA TRASY:   23,8 KM

 

 

 

 

Dnes procházíme malebnou krajinou plnou zeleně. Právě vrcholí sběr oliv, místní upravují své sady a přátelsky nás zdraví. Značky jsou nevýrazné, občas zabloudíme, díky aplikaci a většímu počtu poutníků ztracenou cestu vždy rychle najdeme.

 

 

 

 

 

 

 

 

Unavení večer dorazíme do Luccy, města sta kostelů.  Za jeho mohutnými hradbami se skrývá historické centrum s náměstím Piazza San Michele. Chvíli se kocháme krásou kostela San Michele in Foro, škoda, že je v obležení turistů. Náš hostel v centru města má volno pouze v oddělených pokojích pro ženy a muže. Nevadí, jsme na to už zvyklí. Poprvé tu potkávám usměvavou Francouzku Alicí a kanadskou učitelku Karen, se kterými se naše cesty ještě mnohokrát spojí. Bydlí tu s námi velmi podivná dívka. Krátkovlasá, na blond odbarvená Kubánka s temně planoucíma očima si pořád něco mumlá a v pokoji neustále přesunuje nábytek. Působí dosti strašidelně. Je mi záhadou, jak tohle extravagantní stvoření z naprosté totality může cestovat po Evropě. Nikdy to už nezjistím.

 

 

 

 

 

 

 

 

DEN 4:  VÝLET DO PISY,  ALTOPASCIO – GALLENO 

 

DÉLKA TRASY: 8 KM 

DÉLKA OFICIÁLNÍ TRASY LUCCA –  GALLENO:  26,2 KM

 

 

 

 

Největší atrakcí široko daleko je bezesporu Torre pendente – šikmá věž v Pise. Byl by hřích nevidět ji. Nachází se mimo poutní cestu, do Pisy tedy jedeme přecpaným vlakem. Samí turisté. Dav nás vleče širokými bulváry až k Náměstí zázraků (Piazza del Miracoli), zvaném též Katedrální náměstí (Piazza del Duomo), kde tato nepřehlédnutelná, 57 metrů vysoká kráska stojí. Bláhově jsem se domnívala, že takhle brzy ráno tu moc lidí nebude. Omyl! Je zcela v obležení turistů ze všech možných koutů světa. Projdeme náměstí, nakoukneme do katedrály a prcháme z turistického pekla za klidem.

Vlakem přejedeme do městečka Atopascio, kde potkáváme vysmátou Alici a několik dalších poutníků. Dnes je nemožné sehnat nocleh, prý tu putuje několik velkých skupin, které vše obsadily. Nakonec se na nás usměje štěstí v krásné haciendě La Bigattiera u vesničky Galleno, kde příjemná farmářka pronajímá luxusní zahradní domky (40 €/domek). K večeři nám doveze pizzu a věnuje láhev domácího vína. Tak skvěle se nám už dlouho nespalo. Možná proto, že v noci začíná pršet.

 

DEN 5: GALLENO –  SAN MINIATO 

 

 

DÉLKA TRASY: 20,5 KM 

 

 

 

 

 

Hustě prší skoro celý den. V lesích nám to moc nevadí, v městečkách trochu uschneme v kavárně u cappuccina. Všude je možnost doplnit zásoby – obložené bagety jíme ráno, v poledne, často i večer. Sem tam si dopřejeme vajíčka, výjimečně pizzu. Oproti norské cestě sv. Olafa se ale každý den zastavíme na skvělou italskou kávu a skleničku červeného. Co si budeme povídat, člověku to dodá energii a zvedne náladu. Po celodenní fádní krajině dorazíme v prudkém lijáku k malé ubytovně v městečku San Miniato. Už zdálky nás srdečně vítají Karen s Alicí (Ostello di San Miniato – 16 €/os.). Jsou tu dvě ložnice, v každé osm postelí. Tu naši sdílíme s postarším italským párem, který putuje až z parmazánové Parmy. Večer se všichni sejdeme u dobrého vína a pomocí italsko-anglicko-české konverzace tu panuje naprosto skvělá atmosféra.

 

 

DEN 6. SAN MINIATO – GAMBASSI TERME 

 

DÉLKA TRASY: 23,9 KM 

 

 

 

 

 

U ranní kávy si pročítám Karin průvodce, kde je seznam nejlevnějšího ubytování. Vzpomenu si, že něco podobného mám uložené v telefonu. Opravdu! Od této chvíle už nikdy nebudeme složitě hledat ani draze platit za nocleh (seznam v PDF na konci článku). Po dešti není ani památky, azurové nebe slibuje krásné počasí. Z vrcholku San Miniata se před námi otevírá úchvatný pohled do krajiny. „Tady začíná to pravé Toskánsko“, prohodí kolemjdoucí pán.

 

 

 

 

 

 

 

 

Lesy mizí, polních cest přibývá. Všude okolo se táhnou vinice vyhlášeného Chianti, husté olivové háje a urostlé cypřiše, pro zdejší kraj typické jehličnany podobné tisům. Je tu už také poměrně plno, potkáváme poutníky ze všech možných koutů světa. Australany, Američany, Asiaty, dva postarší Němce naříkají po vychlazeném pivu, a taky velkou skupinu znuděných italských středoškoláků. Ti by si místo pochodu to pivo určitě také raději dali. Prohodím pár slov se svéráznou Němkou Monikou, pozdravím okolo procházející Karen, tohle je na poutních cestách to nejlepší, sdílet je se stejně naladěnými lidmi. Když odpoledne zakryjí nebesa černé mraky, zabočíme do baru u cesty. Přisedáme si k německému triu Monice a dvěma žíznivým poutníkům,  kteří se konečně dočkali vytouženého piva. Tady poprvé slyšíme o polské stezce do Čenstochové. 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dnes budeme spát v úžasném starobylém hostelu (Ostello Sigerico – 42 €/pokoj). A jak jinak zakončit pohodový den než láhví místního Chianti   

   

 

DEN 7: GAMBASSI TERME – SAN GIMIGNANO 

 

DÉLKA TRASY: 16 KM

 

 

 

 

Jako většina toskánských městeček je i Gambassi Terme naprosto okouzlující. Kamenné domky s historickými věžemi na kopci jsou obklopené malebnou krajinou, ranní káva chutná na terase kavárny naprosto skvěle a upovídaný prodavač nám na cestu přihodí velký kus sýra.  Dnešní úsek je ještě krásnější než ten včera. Zvlněná krajina je poseta nekonečnými vinicemi, olivovníky a mohutnými cypřiši, výhledy do okolí jsou naprosto fantastické. Velký podíl na tom má i azurové nebe a sluníčko. Předbíhají nás italští středoškoláci, prý jdou jen do Sieny, tak nám už nebudou obsazovat ubytování. Skupina Filipínců popojde pěšky jen nějaký ten kilometr, pak jim cestovka doveze občerstvení a zbytek cesty se vezou mikrobusem.

 

 

 

 

 

 

 

 

V dálce na kopci se tyčí mohutné hradby a věže středověkého města. San Gimignano. Nádherné městečko je další turistickou atrakcí Toskánska. Úzké historické ulice jsou tak napěchovány lidmi, že nemůžeme ani projít. Na chvíli si odpočineme u předražené, ale naprosto vynikající kávy a rychle před davy utíkáme pryč. Pár kilometrů odtud je naštěstí kemp Boschetto di Piemma, kde se za pár euro (10 €/os.) ubytujeme v pohodlných mobilních domcích. Z vedlejší terasy nás zdraví italští manžele z Parmy. V areálu je dokonce i bazén a restaurace, my si však zůstaneme u našich oblíbených baget a tvrdě usínáme.

 

 

DEN 8: SAN GIMIGNANO –  ABBADIA ISOLA 

 

DÉLKA TRASY: 22 KM

 

 

 

 

 

Stezka nás vede mezi kopci a přes zelené louky,. Je nám velkou záhadou, kam se dnes poděli všichni poutníci.

 

 

 

 

 

 

 

Celý den totiž vůbec nikoho nepotkáme. Tato trasa má sice alternativní variantu přes Monteriggioni, že by ale všichni šli tudy? Liduprázdná krajina a levné vesnické bary jsou však velmi příjemné. Ke konci dne přicházíme olivovými háji k úžasnému městečku Abbadia Isola, bývalému románskému opatství z 12. století. V jeho interiéru jsou ukryty fresky od Taddea di Bartolo a Vincenza Tamagniho a také renesanční oltář. A tady budeme dnes spát (Ostello Contesa – 16 €/os.). V prostorných sdílených ložnicích s kovovými postelemi jsme úplně sami. Po setmění je nádvoří kouzelně nasvíceno, tady se nám opravdu moc líbí. A tak dnes vynecháme bagety a docela se rozšoupneme v místní pizzerii.

 

 

DEN 9: ABBADIA ISOLA – SIENA 

 

DÉLKA TRASY:  23,5 KM

 

 

 

 

V ranní mlze opouštíme krásné městečko. Vinice a cypřiše vystřídaly polními cesty a středověké tvrze s vysokými věžemi. Z dálky na nás mává vitální stařík a zve na malé občerstvení. Místo sklenky domácího vína nám natočí rovnou celou láhev a dostáváme několik uvařených vajec. Při dotazu co za to, dostaneme odpověď: „Oferta.“ Platí se tolik, kolik uznáme za vhodné. Sedí tu spousta jiných poutníků, dokonce potkáváme Karen a italský pár. Vůbec netuším, kudy včera šli. Po zbytek dne jdeme ne příliš zajímavou krajinou až do Sieny. 

 

 

 

 

 

 

 

 

Město, typické stavbami z červených cihel, se rozprostírá na třech vysokých pahorcích: Dá nám pořádně zabrat, než je vyšlapeme. Moderní částí jen rychle proběhneme, za mohutnými středověkými hradbami se však ukrývá jeden z nejhezčích klenotů na Via Francigeně. Bohužel i zde je přeplněno. Úzkými uličkami mezi vysokými domy dojdeme ke sluncem zalitému náměstí Piazza del Campo. Každoročně se tu koná Palla, koňské dostihy. Soupeří mezi sebou jezdci z jednotlivých čtvrtí města. Vítězové mají poté právo uspořádat pořádný mejdan v části, která dostih prohrála, a to bez jakýchkoliv postihů. Dnes budeme spát na farnosti (Accoglienza Santa Luisa). Klepeme na dveře kláštera, řádová sestra nás nasměruje na vedlejší budovu. Farnost řídí Chorvat, který utekl z bývalé Jugoslávie před zvěrstvy války. Ubytuje nás ve skromném, ale moc pěkném pokojíčku a v osm hodin je prý večeře. Povinně! Moc tomu nerozumíme, po odeznění zvonu v osm hodin však už poslušně sedíme v jídelně s ostatními poutníky. Po krátké modlitbě  se prý máme v kuchyni obsloužit. Tolik jídla jsme už dlouho neviděli. Dušená zelenina, grilovaná masa, přílohy, pizza, saláty, ovoce. Poutníci z Francie rozlévají lahodné víno a vládne tu pohodová atmosféra. Strašně se s tátou přejíme.Další dny se rádi vracíme na bagetovou dietu.  

 

DEN 10: SIENA – PONTE D´ARBIA 

 

DÉLKA TRASY: 25, 7 KM

 

 

 

 

Ráno dokonce dostaneme i snídani, pro Italy typické sladké pečivo a kávu. A kolik to vše stálo? Opět oferta. Tolik, kolik uznáme za vhodné. Liduprázdnými ulicemi opouštíme do ranní mlhy ponořenou krásnou Sienu.

Toskánsko je jistě nejkrásnější na jaře, kdy se vše zelená či na konci léta s lány slunečnic a zlatého obilí. Teď na konci září jsou zoraná pole hnědá, krása cypřišů podél cest tak vůbec nevynikne. Přes počáteční deště nám ale počasí přeje, je slunečno s příjemnými teplotami. A takto to bude až do konce. Naopak v létě teploty přesahují 40 °C, putovat v takovém vedru si nedovedu představit. 

 

 

 

 

 

 

 

Dnešní trasa je nudná, dlouhá a bolí mě noha. Nocleh máme v levném křesťanském zařízení (Centro Cresti – 5 €/os.), kde sdílíme pokoj s poutníkem ze Švýcarska. Vypadá jako Ježíš a už šest měsíců putuje ze španělského Santiaga do Říma. Obdivuhodný výkon. Také obdivuhodně chrápe. Dokonce dvojmo. Nosem i pusou. Naše noc je jako ušní masakr motorovou pilou. Ani já, ani táta se v noci nevyspíme. Ale švýcarský Ježíš ano, brzy ráno zcela svěží uhání směr Řím. Na bolavé noze mám velký otlak, což je u mě – diabetika, problém. Vážný problém.

 

DEN 11: PONTE D´ARBIA – BUONCONVENTO 

 

DÉLKA TRASY: 5,2 KM

 

 

 

 

Noha si musí odpočinout, jdeme tedy jen pár kilometrů lesnatou krajinou do malého městečka Buonconvento. Rádi bychom popojeli ještě dál, jenže je neděle a vůbec nic odtud nejede. Je nemožné sehnat ubytování, nakonec se nad námi slituje mladá Italka a přímo v historickém centru nám pronajme pokoj. Ve městě se totiž konají velké slavnosti vína. Dopřávám noze klid, odpoledne nás ale přemůže zvědavost a vyrazíme omrknout festival. Zkoušíme skvělé lasagne, dušená játra, grilované maso, koláčky, vše zapijeme panáčkem místní pálenky a místním vínem. Jinak to na oslavách vína ani nejde.

 

DEN 12: BUONCONVENTO – SAN QUIRICO D´ORCIA 

 

DÉLKA TRASY: 21 KM

 

 

 

 

Otlak se na odpočaté noze zmenšil, pokračujeme dál. Dnešní úsek je jeden z nejhezčích. Kam oko dohlédne, všude sluncem zalité vinice, olivové háje a aleje mohutných cypřišů. Podél cesty je několik vinařství, ochutnávku jejich vín nevynecháme my ani jiní poutníci. Hned se nám jde zvesela.

 

 

 

 

 

 

 

 

Odpoledne dorazíme do San Quirica d´Orcia, dalšího z malých toskánských měst s kouzelnou atmosférou. U hezkého kostela v centru stojí přímo naproti sobě dvě poutní ubytovny. Rozhodneme se pro  Palazzo del Pellegrinose (10 €/os.). Ve sdílené ložnici potkáváme naši známou Karen a několik sympatických poutníků, zejména z Německa. Těch je na všech poutních cestách nejvíce. Projdeme si s tátou krásné historické centrum, zajdeme na pizzu a chystáme se jít spát.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Karen mě ale přemluví, ať jdu s ní a naší německou kamarádkou  Monikou, která je v druhé ubytovně, na sklenku vína. Sklenka vína se změní v pár lahvinek spolu s ostatními poutníky, bujarý večírek končí dlouho po půlnoci. To je naposledy, co své drahé kamarádky z Via Francigeny vidím.

 

DEN 13: SAN QUIRICO – RADICOFANI

 

DÉLKA TRASY: 32,2 KM

 

 

 

 

Následující úsek San Quirico – Radicofani je hornatých 33 km. V polovině cesty je sice ubytování v Gallinu a vede tu i alternativní trasa přes Abbadia San Salvator, nikde se mi však nedaří sehnat nocleh. Ruku na srdce, tohle bychom asi nezvládli, a protože jsme v Buonconventu ztratili den, přejedeme tento úsek autobusem. Je sice velmi hornatý, ale naprosto famózní. Docela mě mrzí, že jsme ho nešli pěšky. Jak později zjistím, pěšky ho zřejmě nešel nikdo z našich poutních přátel.

 

RADICOFANI – AQUAPENDENTE 

 

DÉLKA TRASY: 23,9 KM

 

 

 

 

Radicofani  je ještě více okouzlující než předchozí městečka. Nad hlubokým údolím se tyčí kamenné domky seskupené kolem kostela a vrcholku zvaného Rocca. Prohodíme pár slov s poutníky z daleké Brazílie, vychutnáme skvělé espresso a po hřebenu hor směřujeme údolím Val d´Orcia na jih. Výhledy  jsou fantastické. Oblé kopečky poseté tvrzemi a ruinami hradů se střídají s divokou přírodou a rozervanými skalami. Krajina hraje všemi barvami. Jenže já tuším, že něco není v pořádku.

 

 

 

 

 

 

 

 

Liduprázdnými horami sestupujeme do nížin, kde se objevují první usedlosti a vesničky. Potkáváme naše dva známé Němce. Evidentně toho už mají dost a trochu i ponorku. Dlouhý úsek San Quirico – Radicofani nešli pěšky, ale přejeli taxíkem. Opouštíme krásné Toskánsko a pokračujeme dál krajem Lazio nudnou rovinou, převážně po silnici..

 

 

 

 

 

 

 

Přicházíme až do  Aquapendente, známého pěstováním vína, zeleniny a výrobou keramiky. Město leží na vysokém kopci a naše ubytování až na úplném vrcholku. Dnes totiž budeme spát v klášteře (Associazione Casa di Lazzaro). Řádová sestra dostane z mé krátké sukně málem infarkt. Jsem hloupá, že jsem nezvolila střídmější oblečení. Klášter je tichý, spíme v mrňavých dvojlůžkových komůrkách, k dispozici máme čisté koupelny na chodbě,  skvěle vybavenou kuchyň a prádelnu. I zde platíme ofertu. Táta utíká  do města koupit nějaké jídlo, a koho tu nepotká! Naši kanadskou kamarádku Karen, se kterou jsem včera večer vřele popíjela. Je nám záhadou, jak za dnešní den zvládla přes 50 kilometrů. Těší nás, že nejsme jediní, co občas cestují jinak než pěšky.

 

 

 

 

 

 

 

 

Mě však trápí jiná věc. Velká bolest nohy,. Posílám fotku otlaku kamarádovi chirurgovi, ten mi okamžitě zakazuje jít dál. Banální otlak u zdravého člověka nic neznamená, u mě, dlouholetého diabetika, může skončit i amputací nohy. Tohle už nespraví ani pár dní odpočinku. Zdrceně to oznamuji tátovi, tak moc mě to mrzí. Do cíle nám zbývá týden chůze a 160 km. Táta jen mávne rukou: „Zdraví je přednější, přece se nevrátíš bez nohy.“ Uvaří skvělou večeři a pak vyčerpaní namáhavou cestou i nešťastnou situací usínáme.

 

DEN 14: AQUAPENDENTE – ŘÍM – SARDINIE

Ráno je moudřejšího večera. Jsme svěží a veselejší. Naposledy se kocháme výhledy na krásnou krajinu, s lítostí zamávám na kolemjdoucí poutníky, velmi mě mrzí, že už nepotkáme ty, s kterými jsme se na cestě neustále míjeli. Zbylé kilometry do Říma jedeme autobusem. Projíždíme okolo blankytně modrého jezera Bolsena, kam jsme měli dnes dojít, historickými městečky, čím více se však blížíme k metropoli, příroda se mění v betonovou zástavbu s dopravní zácpou. Uvažuji, co dál.

 

 

Po plánovaném příchodu do Říma jsme měli letět na Sardinii. Letenky za pouhých 500 Kč nejdou změnit a propadají. Můžeme hned odletět draze domů, ale já bych přece jen ráda na pár dní k moři. Na internetu vidím levné letenky na Sicílii s návratem do Krakova, táta kroutí hlavou, že bude létat po celé Evropě. Netuší, že bude. 

 

ŘÍM

 

 

 

 

 

 

 

 

 

S těžkými krosnami se prodíráme davy turistů k bazilice svatého Petra, kde Via Francigena končí. Toto krásné místo je pro nás naprosté turistické peklo. Rychle se vyfotíme, pohádáme a utíkáme pryč. Dokonce vynecháme i Koloseum, kam jsme se chtěli podívat. Na starém nádraží v centru města nasedáme na vlak a ujíždíme do 80 kilometrů vzdáleného přístavu Civitavecchi. Odtud by prý měly jet tři trajekty na Sardinii. Snad nebudou vyprodány. Dva nám již ujely, ten poslední ve 23 hodin stihneme a volného místa je spousta. Temnou nocí odplouváme Tyrhénským mořem vstříc novým zážitkům. 

 

 

 

 

 

 

 

 

CO ŘÍCT ZÁVĚREM?

Během 14 dní jsme s tátou ušli 270 km napříč celým Toskánskem, nejkrásnější částí cesty. Tímto jsme prošli všechny tři nejvýznamnější evropské poutě. Italská Via Francigena, to jsou vinice, cypřiše, olivové háje a kouzelná historická městečka. K tomu úžasné červené víno a skvělá místní kuchyně. Ubytování je na cestě méně, je dobré si ho předem zajisti, ať máte kde spát. Ze všech poutních cest se nám však nejvíce líbila portugalská svatojakubská cesta do Santiaga. Krajinou, lidmi, atmosférou. Neváhejte a i vy okuste kouzlo poutních cest. Není důležitý cíl, ale cesta samotná. Ohromný balzám pro tělo i pro duši! Bon camino! Šťastnou cestu!

 

          

SARDINIE CESTOPIS                                                         VIA FRANCIGENA HUDEBNÍ PREZENTACE    

 

NÁSLEDUJÍCÍ ETAPY CESTY:

 

1. AQUAPENDENTE – BOLSENA 22, 1 KM

 

2. BOLSENA – MONTEFIASCONE 17,7 KM

 

3. MONTEFIASCONE – VITERBO 17,8 KM

 

4. VITERBO – VETRALLA 16,9 KM

 

5. VETRALLA – SUTRI 23,6 KM

 

6. SUTRI – CAMPAGNANO 23,8 KM

 

7. CAMPAGNANO – LA  STORTA 22,4 KM

 

8. LA STORTA – ŘÍM 17,2 KM