Chcete si provětrat hlavu? Odpočinout od stresu v práci? Udělat něco pro své tělo? Polská historická města Krakov a Čenstochova spojuje málo známá, o to více úžasná Stezka Orlích hnízd (polsky Szlak Orlich Gniazd), vinoucí se nádhernou přírodou mezi vápencovými skalami, hrady a zříceninami.

Každoročně začátkem srpna vyráží tisíce křesťanů z Krakova do Čenstochové (polsky Czestochowa). Nejedná se však o individuální pouť jako do Santiaga de Compostela nebo do Říma. Jde o akci náboženskou, organizovanou krakovskou diecézí. Na 152 km dlouhé cestě přespávají skupiny poutníků ve školách či stodolách. Čas vyplňují modlitbami, rozjímáním, zpěvem a vzájemnými rozhovory. Akce je hojně navštěvovaná i lidmi z Čech, kteří sem jezdí v organizovaných skupinách. Pokud Vás tato pouť zajímá, více informací najdete v polštině ZDE nebo u p. Jana Šimoníka (tel.: 776 060 825, e-mail: jansimonik@seznam.cz) a p. Pawla Zaczyka (tel.: 736 139 264, e-mail: pawelzaczyk@onet.eu).

 

 

S tátou jsme už pár poutí absolvovali. Tohle ale není náš styl cestování. Moc informaci na internetu nenacházím. Vypíšu tedy úseky, které bychom měli denně ujít, vytisknu pár map a s krosnami na zádech vyrážíme na začátku června. Táta toho má mnohem více načteno, vypráví mi o nějaké Stezce Orlích hnízd. Vůbec netuším, o co jde.

Cesta do Polska je rychlá a levná. Z Olomouce jedeme vlakem, z Bohumína pokračujeme navazujícím autobusem (vše Leo Express). Ještě výhodnější je přímý autobus firmy FlixBus, to jsem ale zjistila až po návratu domů. 

 

 

 

 

 

 

 

Krakov je opravdu krásný. Třetí největší město Polska ročně navštíví početné davy turistů především kvůli jeho atmosféře, památkám, dobrému jídlu a kulturním akcím. Je plné zelených parků, historie a univerzit. Na zdejších 22 vysokých školách a akademiích studuje přes 50 000 studentů. Bydlíme přímo v centru, do Starého města to máme kousek. Zajdeme na Rynek Główny, jedno z největších náměstí v Evropě s nepřehlédnutelným Mariánským kostelem. V turistické kanceláři sháníme jakékoliv informace o cestě, bohužel neúspěšně. Mladí zaměstnanci netuší, jen nás odkazují na již zmiňovanou Stezku Orlích hnízd.

 

DEN 1: KRAKOV – OSIEDLE MUROWNIA (25 KM)

Poutní cesta začíná na kopci Wawel u řeky Visly, na němž stojí Královský hrad a katedrála sv. Stanislava a Václava. Spolu s centrem Krakova jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO. U pojízdného stánku si povinně koupíme zdejší vyhlášené pečivo obwarzanek krakowski, prstencovitý chlebík vařený ve vodě se sezamem nebo mákem. Nikde nejsou žádné ukazatele, jdeme tedy podle turistických map na internetu. Naštěstí hned za městem narazíme na červenou značku, po které pokračujeme. Po pěti kilometrech mě začne bolet noha. Když jsme před rokem šli do Říma, boty určené pro diabetiky mi způsobily velký otlak a museli jsme cestu po dvou týdnech a 330 km ukončit. Dnes mám stejné boty a stejný problém na stejné noze. Po pouhé hodině chůze. Konec cesty? Takhle na začátku? Nepřijdu jako dlouholetý diabetik o nohu? Uvidíme. Tenisky hodím na dno krosny, obouvám rozšlapané sandály a jde se dál. Bolest kupodivu ustává. Míjíme vesničky, lány urostlého obilí, začíná přibývat lesů. Není tu takové sucho jako u nás, okolní příroda je sytě zelená.

 

 

 

 

 

 

 

 

Po dvaceti kilometrech sestupujeme do údolí a pohltí nás Ojcowský národní park. V Polsku rozlohou nejmenší, o to však krásnější rezervace. Cesta se noří do lesních tunelů, kopíruje průzračnou říčku Prądnik a celé údolí lemují bílé vápencové skály. Jsem překvapená, jak krásnou přírodou naši sousedé oplývají. A zatím jsme nepotkali žádného poutníka ani turistu. Těsně před vesnicí Ojców odbočíme a drápeme se hustým  lesem do strmého kopce. Pár kilometrů přes rozkvetlé louky a konečně jsme v útulném penzionu Orle Gniazdo v nenápadné osadě Osiedle Murownia (130 PLN/dvojlůžkový pokoj se snídaní; 1 PLN=6 CZK).

 

 

 

 

 

 

 

 

Když pak večer srovnávám trasu organizovaných skupin v srpnu a naši po červené značce, dochází mi, jak se v dalších etapách bude lišit. Skupiny šly především po silnicích mezi vesnicemi a městečky. My ale půjdeme přírodou po naučné stezce. Po Stezce Orlích hnízd. 

 

** více informací v polštině ZDE

 

DEN 2: OSIEDLE MUROWNIA – PIESKOWA SKALA (20 KM)

 

 

 

 

 

 

 

Kolem vápencových skal dojdeme k posezení s nabídkou pstruhů z místních sádek. Pečená ryba po ránu chutná skvěle. Tady ovšem končí pohoda a klid. Městečko Ojców za zatáčkou je plné restaurací, stánků, hlučných školáků a autobusů s výletníky. Všichni se ženou nahoru do skal k mohutné zřícenině ojcówského hradu. My raději rychle prcháme.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zbytek dne putujeme hustými lesy bez jediného turisty až k renesančnímu zámku Pieskowa Skala. Je krásně zrekonstruovaný, uvnitř restaurace s terasou a fantastickým výhledem. Když se kolem nás provalí další školní zájezd, jdeme hledat ubytování. Majitelka penzionu nám ráno domluvila pohodlný pokoj se sociálkou u místních (80 PLN). Na internetu je ale nenajdete. Spokojeni zakončíme dnešní pohodový den výborným grilovaným masem v nedaleké restauraci. 

DEN 3: PIESKOWA SKALA- OLKUSZ (25 KM)

Za ranního rozbřesku fotíme zajímavý skalní útvar Heraklův kyj a pokračujeme dál. Mnoho kilometrů jdeme nekonečnou vesnicí Suloszowa, kde není žádné posezení, žádná restaurace, jen dva supermarkety. S úlevou odbočíme na polní cestu, vápencové skály kdesi zmizely, všude okolo je rovina s lány brambor, obilí a kukuřice. Po čase nás značka navede zpět do nekonečných vesnic Suloszowa a Kosmolów. Rodina, u které jsme spali, nebyla schopna poradit s dalším ubytováním, odbočujeme ze značky na opačnou stranu do města Olkusz, kde jsem našla jediné ubytování široko daleko.

 

 

 

 

 

 

 

Zašli jsme si opravdu daleko, ale hostel Kigo na předměstí je levný, pohodlný a s příjemným balkonem (60 PLN). To po úmorném a nudném dni potěší každého poutníka.

 

DEN 4: OLKUZ – OGRODZIENIEC (30 KM) 

 

Vracíme se zpět na stezku. Domnívala jsem se, že je daleko, v hustém lese na ni ale nečekaně narazíme. Dovede nás k nádherné zřícenině Rabsztyn. Z dálky vypadá opravdu fantasticky. Je neděle, slunečné počasí s azurovou oblohou, jsme tady však úplně sami. Lesní cesty jsou plné jemného písku, zřejmě díky vápencové krajině. Chůze je velmi namáhavá, boříme se v něm jako v závějích hlubokého sněhu.

 

 

 

 

 

 

 

Jak je to možné, písek vyměníme za silnici, kudy chodívají poutníci v srpnu. Temnými lesy lemovaná vozovka je dosti frekventovaná, odbočka k vesnici Chechlo vede k Bledowské poušti, největší ve střední Evropě. Autem je to kousek, pěšky na to však nemáme čas, škoda. Zde také přecházíme z Malopolského vojvodství do  vojvodství Slezského. Jsme velmi vyčerpaní dlouhou a jednotvárnou cestou. Večer konečně přijdeme do Ogrodzience.

 

 

 

 

 

 

 

V poutním hostinci Pokoje Gościnne w Ratuszu (120 PLN s večeří a snídaní) uprostřed hezkého městečka nám veselá majitelka uvaří skvělý guláš, poradí s cestou a daruje mapu celé stezky. Tím nám hodně pomůže.

Dlouhým pochodem po asfaltu se mi úplně roztrhala podšívka u sandálů a cítím každou nerovnost. Chytře si však ponožky vycpu stélkou (vložkou) z tenisek a hned mám nohy jako v bavlnce. Škoda, že mě to nenapadlo při cestě do Říma. 

DEN 5: OGRODZIENIEC – PODLESICE (26 KM)

Jsem velmi překvapená přátelskou povahou zdejších lidí. Kdykoliv zaslechnou češtinu, začnou se přátelsky bavit. Odkud jsme, kam jdeme, zavzpomínají na místa, která v Česku navštívili. Poláci mají Čechy velmi rádi, zejména naši hudbu. Vždyť písnička Jožin z bažin nebo Ewa Farna jsou tu populárnější než u nás. Přemýšlím, zda je tomu i naopak.

 

Míjíme ruiny nepřehlédnutelného hradu Ogrodzieniec. Na kráse mu však trochu ubírá vedlejší zábavný park. O dva kilometry dál se v lesích skrývá další zřícenina na hoře Birów. Pak už celý den putujeme kolem pastvin s ovečkami a písečnými závějemi v hustých lesích. Jednu chvíli mě v temném opuštěném lese zachvátí strach a hlavou mi prolétnou příběhy ztracených turistů. S úlevou vítám světlo mezi stromy a luxusní hotel s restaurací. Chceme zůstat, před chvílí nám ho ale zabraly dva autobusy plné dětí.

 

 

 

 

 

 

 

Po pár kilometrech dojdeme do Podlesice, vesničky obklopené vápencovými skalami. Ty jsou velmi oblíbené u horolezců a je znát, že turismus tu kvete. Tolik ubytování, restaurací a obchodů jsme zatím ještě nepotkali. Přespíme v horolezeckém Trafo Base campu (130 PLN se snídaní) s velmi přátelským personálem. Mají tu ty nejlepší snídaně, jaké jsem kdy jedla.

 

 

 

 

 

 

 

DEN 6: PODLESICE – TRZEBNIÓW (21 KM)

Krasová oblast pomalu ustupuje a s ní i pískem zasněžené cesty. Nevím, jak je to i v ostatních částech Polska, ale tady i v té nejzapadlejší vesničce mají nové chodníky, nové silnice, semafory, opravené kostely a historické památky. I když stav demokracie v Polsku není nejlepší, dotace zřejmě plynou tam, k čemu jsou určeny.

 

Značka nás dovede k překrásnému zámku Bobolice, který potěší objektiv každého fotografa. Byl postaven ve 14. století, ale jako většina ostatních o 300 let později padl při švédském obléhání. Časem se z něj stala zřícenina. V roce 1999 ji však koupil podnikatel a senátor Jaroslaw Lasecki a na vlastní náklady zrekonstruoval. Nádherná stavba dnes okouzluje zástupy návštěvníků a je oblíbená mezi filmaři. Jeden turista z Tchaj-wanu dokonce chce v Asii vybudovat její kopii. Hned vedle se nachází luxusní hotel s restaurací. Čekala bych mnohem vyšší ceny, za noc v dvoulůžkovém pokoji chtějí „jen“ okolo 1800 Kč.

 

 

 

 

 

 

 

Nedaleko se nachází další zajímavá zřícenina Mirów, my však volíme lesní cestu do malinké vesničky Trzebniów. Nechápu, proč místní chlapi montují před obchodem mohutnou obrazovku. Ukazují na velký dům s polskými vlajkami a překvapená mladá žena nám pronajímá celé horní patro s kuchyní a ohromnou koupelnou (50 PLN).

 

 

 

 

 

 

 

A proč ty vlajky a obrazovka? Je mistrovství světa ve fotbale a dnes hraje Polsko důležitý zápas se Senegalem. Utkání sleduje celá vesnice. Sláva se však nekoná, Poláci prohrají 2:1 a mistrovství pro ně končí. 

 

DEN 7: TRZEBNIÓW – OLSZTYN (27 KM)

 

Tak jako po celou dobu nám na modré obloze svítí sluníčko a my putujeme sytě zelenými lesy úplně sami. K malému bistru nás dovede neodolatelná vůně, domácí klobásy nemají chybu. Představa, že polské potraviny jsou nekvalitní, je naprosto mylná. My si tu vždy skvěle  pochutnáme na výtečném jídle z domácích surovin. Pokračujeme hustě zarostlou rezervací Zielona Gora, kde překvapivě potkáme pár turistů a třídu malých školáčků. Je milé, jak nás všichni hlasitě zdraví.

 

Vesničky a husté lesy se střídají až do Olsztynu. Zdejší hrad, vypínající se nad městem, je nepřehlédnutelný. Upravené a moc hezké náměstí je plné restaurací a dokonce i expozice zajímavých plastik. Po dnešním putování v krásné přírodě složíme hlavu u místních v pronajatém zahradním domku (100 PLN). 

DEN 8: OLSZTYN – ČENSTOCHOVA (25 KM)

 

Poslední den našeho putování. Čím blíže k cíli, tím ošklivější okolí, tak už to na poutních cestách většinou bývá. Jednotvárný les vystřídá industriální zóna a hustý městský provoz. A pak najednou stojíme v srdci města na promenádu vedoucí ke klášteru na Jasné Hoře. Je to naprosto fantastické místo.

 

 

S úctou a pokorou, za svitu slunečních paprsků, které nás celou dobu doprovázely, vstupujeme do nádherného kláštera. Chvíli meditujeme, zapálíme svíčku za všechny naše blízké. Šťastní, že jsme zdárně došli. Smutní, že naše putování končí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Během osmi dní jsme ušli se všemi zacházkami dle krokoměru 199 km nádhernou polskou přírodou. A já, s diabetem trvajícím 34 let, to celé ušla ve starých rozšlapaných sandálech.

 

 

Když ráno opouštíme Polsko, tmavá mračna zakryjí modrou oblohu, začne bouřka a prudce se ochladí po celé střední Evropě. Že by nějaké znamení? Možná. Vřelé díky, že nám po celou dobu bylo teplo a slunečné počasí přáno.

 

 

 

HUDEBNÍ PREZENTACE POUTNÍ CESTY