Vypadá jako kapka slzy ztracená v modrých vodách Indického oceánu. Rozlohou sice malý, pestrobarevností však naprosto ohromující svět. Písečné pláže lemované palmovými háji, budhistické chrámy, koloniální města, plantáže čaje a koření. Vodopády a stolová hora v husté džungli, o kousek dál národní parky se stády slonů, při troše štěstí tu potkáte leoparda, možná i jedovaté hady. To vše a ještě více na vás čeká na smaragdové Srí Lance. Číst →
Bylo mi velkou ctí převzít v Ostravě ocenění Rekordy handicapovaných hrdinů za rok 2021. Hrdinové jsou ale především ti, kteří nám všem v životě pomáhají. Bez jejich pomoci bychom nikdy nebyli tam, kde jsme. Děkujeme! Číst →
Bylo mi ctí zúčastnit se dvou úžasných FuckUp Nights v Praze a Hradci Králové. Hodně cool video přidám později. Číst →
Jedna země, dva rozdílné světy. Ten arabský je mnohem konzervativnější, ne zrovna bezpečný a jsou potřebná turistická víza. Do toho kurdského se není těžké dostat a svobodně tu cestovat, bez problémů tady seženete alkohol, ženy nemusí nosit šátek a mezi místními se vám bude ohromně líbit. Číst →
Do Bulharska nás paradoxně zavedl koronavirus, a to rovnou dvakrát během jednoho měsíce! Po zeleném Bansku, rozkvetlé Sofii a skalnaté Rile nyní jedeme mezi pískovcová bludiště, skalní kláštery a na pobřeží severního Bulharska. Číst →
Rozhovor s Antonínem Vraným pro květnové vydání časopisu Zora. Číst →
Uběhne přesně měsíc od naší návštěvy jihozápadního Bulharska a my s letenkou za směšných 250 nasedáme v Bratislavě do letadla a vyrážíme na ještě zajímavější bulharskou cestu. Na tři dny se ale na skok zastavíme v Sofii a jednodenních výletech po okolních horách Vitoša a Rila. Číst →
Tak přesně tohle mi vždycky tvrdil přítel Kuba po své dávné nepříliš vydařené dovolené. Jenže nikdy neříkej nikdy. Nakonec jsme díky pandemii koronaviru do Bulharska opravdu jeli, a to hned dvakrát během jednoho měsíce. Číst →
Na ostrov Faial přilétáme tak nějak omylem, jen díky výhodným přímým letům. Nic od něj nečekáme, o to více nás svou pohodou a zelenou přírodou překvapí. Číst →
Hustá džungle, jiskřivé koberce pastvin a magické vodopády. Zelenější exotiku nikde v Evropě nenajdete. Do těchto odlehlých končin doletí jen hrstka cestovatelů, takže celý ostrov budete mít po většinu času jen sami pro sebe. Číst →
Pokud se chystáte na čarokrásné Azory, vřele doporučuji začít právě na ostrově Sao Miguel. Je totiž nejrozmanitější, ohromně zelený, plný jezerních caldeir, termálních koupadel a modrých hortenzií. Číst →
Přísahám vám, Náhorní Karabach byl jedním z nejkrásnějších koutů světa, jaký jsem kdy navštívila. Divoké hory, starobylé staleté kláštery a ohromně srdeční lidé, na které nikdy nezapomenete. Po válce v 90. letech se znovu postavili na nohy a zničenou zemi opravili. Vždyť hlavní město Stěpanakert patřilo mezi nejhezčí na Kavkaze. Úřady, univerzity, školy, zdravotnictví, hotely, restaurace, obchody, vinařství – vše fungovalo bez problémů, do Karabachu mířilo stále více turistů. Jenže nenávist a nacionalismus okolních diktátorských režimů tento ostrůvek demokracie zcela zničily. Číst →
Nejexotičtější vegetace Evropy leží přímo uprostřed Atlantiku. Moc lidí ji nezná, ještě méně jich navštívilo. Smaragdově zelené Azorské ostrovy však očarují úplně každého, kdo je jednou navštíví, touží se sem neustále vracet. Tak jako my.
V odlehlých vodách jižního Řecka leží nenápadný ostrov, který je dosud turisty značně opomíjen. Možná je to škoda, možná dobře, zelená krajina s bílými kostelíky a starobylými hrady si prozkoumat určitě zaslouží. Číst →
Rozhovor v časopisu Euro č. 25-26/2020, str. 66-67. Číst →
Povídání s Ladislavem Ziburou na vlnách Českého rozhlasu v podcastu POTMĚ. Číst →
