Tak přesně tohle mi vždycky tvrdil přítel Kuba po své dávné nepříliš vydařené dovolené. Jenže nikdy neříkej nikdy. Nakonec jsme díky pandemii koronaviru do Bulharska opravdu jeli, a to hned dvakrát během jednoho měsíce.
*vysunovací poznámky, které se zobrazí přejetím myší, u mobilu klepnutím na slovo
Češi sem rádi jezdí především k moři. Málokdo však už ví, že bulharské vnitrozemí je plné krásné přírody, divokých hor a starobylých klášterů. A právě proto jsme se do jihozápadního Bulharska v červenci 2020 vydali i my.
- rozloha o třetinu větší než ČR (110 994 km²), žije zde 7 mil. obyvatel
- hlavní město: Sofie, další důležitá města: Plovdiv, Varna, Ruse
- měna: bulharský lev (1 BGN=13,30 )
- čas: o hodinu více než u nás
- lépe než anglicky se s pomocí rukou a nohou domluvíte česky
- Bulharsko není součástí Schengenu, od roku 2007 však patří do Evropské unie. Většina českých mobilních tarifů tu funguje za stejnou cenu jako u nás
Na začátku léta 2020 začala po covidové pauze konečně létat letadla a Bulharsko bylo mezi prvními zeměmi, která se Čechům otevřela. Koupě letenek však byla značně riskantní a dolet nejistý. Tak třeba nám společnost dva dny po nákupu změnila čas přestupu ve Vídni jen na půl hodiny, za další dva dny zrušila zpáteční let a chvíli nato Rakousko, přes které jsme letěli, zařadilo Bulharsko na seznam nebezpečných zemí. Vše ale dobře dopadlo, společnost nám peníze hned vrátila a my doletěli za pár korun přímým letem do Bratislavy. Opatření ale platí dodnes: letiště sterilně vydesinfikovaná, v letadlech, na letištích, v bulharské dopravě a obchodech roušky povinné.
HOTEL NA NÁDRAŽÍ
Hned po příletu přejíždíme ze Sofie vlakem na jihovýchod do městečka Septemvri, kam dorazíme až za tmy s dvouhodinovým zpožděním. Plán je přespat tu a ráno panoramatická jízda dalším vláčkem mezi horami. Na tu se fakt těším. Jenže v Septemvri není žádný hotel. Teď večer ani otevřený obchod. To Kubu, už pár hodin naštvaného nepohodlnou cestou, úplně dorazí. Nejenže si nikde nemůže koupit pivo a cigarety, on ještě musí spát na nádraží! První vlak sice odjíždí už ve 02:00 v noci. Když mu ale oznámím, že pojedeme dalších pět hodin, přestane se mnou mluvit úplně. A to ještě není všechno! V nočním vlaku je zima jako na Sibiři a on se celých pět hodin třese zabalený ve všech našich ručnících. Vyjel si na dovolenou totiž jen v kraťasách, bulharské hory prostě není radno podceňovat. Ani v červenci. Místo dech beroucích výhledů vidíme z okna jen tmu.
Panoramatická jízda úzkorozchodným vláčkem přes pohoří Rodopy patří k zážitkům, které byste v jihozápadním Bulharsku neměli vynechat. Vede mezi městy Septemvri (na trati Sofie-Plovdiv)-Velingrad (lázně)-Jakoruda–Belitsa (medvědi)-Razlog–Bansko–Dobriniště. Na trati dlouhé 125 km jezdí vlaky 5x denně a jízda trvá pět hodin. Aktuální JÍZDNÍ ŘÁD.
UPOZORNĚNÍ!!!
- v Septemvri není žádné ubytování
- pokud máte plán vystoupit v Belici a svést se taxikem k deset kilometrů vzdálenému parku Tancujících medvědů, tak na to zapomeňte. Žádné taxi v Belici totiž není
- web bulharských drah
BANSKO
V ranním Bansku nás vřele vítá majitelka hotelu Guest house Skabrin (booking.com). Jsme totiž od března její první hosté. Toto nejpopulárnější bulharské horské středisko se v březnu 2020 stalo ohniskem koronaviru v zemi a bylo uzavřeno. Podobně jako u nás třeba Uničov. Dopady pandemie na cestovní ruch vidíme na každém kroku. Historické centrum je poloprázdné, obchody zavřené nebo zkrachovalé, z restaurací vybíhají číšníci a prosí, ať jdeme na jídlo právě k nim. Večer venku hraje živá hudba, když pak muzikanti obchází hosty, jsme jediní, kdo jim dává zasloužené peníze.
Právě tady se zamiluji do bulharské kuchyně. Karbanátky kjufte nebo kebapče, kořeněná kavarma z vepřového masa, grilovaná zelenina, steaky nebo známý šopský salát, vše chutná naprosto báječně! A na závěr místní víno, pálenka rakije nebo má oblíbená anýzovka, to prostě nemá chybu. Bulharsko má stále nálepku velmi levné země. Životní úroveň se ale značně zlepšila, ceny v obchodem a ubytování jsou stejné jako u nás, restaurace na pobřeží a v turistických oblastech dosti předražené. Prostě jako všude jinde na světě.
PIRIN
Koho by napadlo, že zrovna v Bulharsku je několik lyžařských středisek. To nejpopulárnější leží přímo nad Banskem. Kabinkovou lanovkou vyjedeme k modernímu areálu se sedmdesáti kilometry sjezdovek ve výšce okolo 2600 m.n.m. Teď v létě je vše svěže zelené, od prosince do dubna jsou ale hory zaváté sněhem a na nejstrmější sjezdovce Tomba se jezdívá Světový pohár žen. V zimě 2020/2021 se tu i přes určitá opatření (hotely a restaurace) normálně lyžovalo a dokonce sem přijelo i nemálo Čechů.
- Pirin – nejpopulárnější hory plné lesů, jezer a turistických stezek
- Rila – nejvyšší pohoří
- Rodopy – nejpoklidnější
TANCUJÍCÍ MEDVĚDI
Asi 20 km od Banska leží městečko Belitsa, kde v roce 2000 vznikl velmi zajímavý projekt Tancující medvědi. V malém přírodním parku žije 27 chlupáčů, kterým původní majitelé vytrhali zuby, upilovali nehty, propíchli čumák. Do něj jim kejklíři nasadili železný kruh, na tlapy řetězy a jako svůj výdělek je nutili tancovat na cikánské písně. A právě zdejší organizace týraná zvířata vykupuje za několik tisíc euro a umožňuje mnohem lepší život. Každý medvěd má svůj oplocený výběh, někteří až tady poprvé stáli na trávě nebo si vyhrabali svůj první brloh. Mnoho z nich se díky svému traumatu před lidmi schovaná, jiní naopak celý den návštěvníky zvědavě okukují. Nejstarší medvědici je 28 let, nejmladšímu Riku 5. Pocházejí zejména z Albánie, Srbska a Bulharska, zde je dnes předvádění medvědů naštěstí již zakázáno. Procházka parkem není náročná, pro handicapované však trochu krkolomná, po domluvě vás zaměstnanci po areálu jistě rádi provezou. Pokud do Banska zavítáte, přijeďte podpořit tento projekt. Medvědy lze také sledovat na tomto facebooku.
Pět kilometrů před parkem se nachází areál s horskou dráhou. Doprava: auto, taxi, agentura. Není možná žádná doprava z vlakové zastávky v Belitsi (asi 10 km).
VÍNO MEZI PYRAMIDAMI
Víte, co mají Česko a Bulharsko společného? Stejná města s vyhlášeným vínem. Český Mělník se chlubí svým oceňovaným ryzlinkem, v bulharském Melniku se zase vyrábí nejlepší červené v zemi. Leží na bývalé obchodní stezce mezi řeckou Soluní a Serdikou (dnešní Sofie) na úplném jihu u řeckých hranic. Z původních 20 000 obyvatel jich tu zůstalo pouhých 250 a Melnik se tímto stal nejmenším městem Bulharska.
Oblast je obklopena bludištěm pískovcových útvarů, kterým se přezdívá Melnické pyramidy. Procházku mezi nimi si určitě nenechte ujít. Jinak je Melnik velmi půvabné starobylé městečko. Můžete se toulat okolo kamenných domků nalepených do okolních skal, navštívit muzeum nebo ochutnat víno ve vinných sklepech. Každoročně sem přijíždějí autobusy plné turistů, teď v době covidu jich tu je jen pár a otevřená pouze jedna restaurace. Šest kilometrů odtud leží Roženský klášter. Doprava: z Banska pouze autem, nebo s agenturou jako my. Vzdálenost je dosti velká, výlet byl celodenní, do Melniku jsme objížděli pohoří Pirin, zpátky přes Rodopy.
CO ŘÍCT ZÁVĚREM?
Bulharsko nás opravdu překvapilo. Přírodou, čistotou a samozřejmě báječným jídlem. A také moc fajn lidmi, o kterých jsem zatím moc nepsala. Bulhaři byli velmi přátelští, rádi se zapovídali, zasmáli a zavzpomínali na návštěvu nebo práci v Česku. Cítili jsme se tu opravdu pohodově, a tak se nedivte, že jsme za měsíc byli zpátky. A byla to ještě větší pecka.
- Foto: Zuzana Habáňová, Jakub Jirovský
- Úvodní foto: Hory nad Banskem
- Navštíveno: červenec 2020
POKRAČOVÁNÍ: