TEMNÁ KRÁSA KŘEHKÉ BOSNY A HERCEGOVINY

Bosnu a Hercegovinu si lidé spojují zejména s občanskou válkou v 90. letech 20. století. Zemi zaplavily řeky krve a zvěrstva, nad kterými rozum zůstává stát. Od té doby naštěstí uběhlo mnoho let. Dnes tato balkánská kráska opět přitahuje nádhernou přírodou a neobyčejnou atmosférou stále více turistů.

* vysunovací poznámky, které se zobrazí přejetím myší, u mobilu klepnutím na slovo

Poprvé jsem Bosnou a Hercegovinou (BaH) projížděla v září 1988, kdy nám komunisté povolili výlet do Jugoslávie. Dodnes si pamatuji ohromné trsy ostružin u města Banja Luka, divoké vápencové hory, špinavé děti u silnic se džbány malin a elektrické vedení namotané v korunách stromů. Podruhé to bylo v létě 2012 po srbském festivalu Guča. Se zatajeným dechem jsem z vlaku sledovala smaragdovou řeku Neretvu vinoucí se dechberoucím kaňonem Dinárských Alp. Sem jsem se prostě musela  vrátit.

 

ZÁKLADNÍ ÚDAJE:

Na rozloze* 2/3 České republiky dnes žije 3,5 milionů obyvatel. Mluví se zde bosensky, srbsky, chorvatsky a jejich mixem – srbochorvatsky.  Jazyky jsou si velmi podobné. V silně multikulturní zemi žijí mimo menšinových Židů a Romů TŘI HLAVNÍ ETNIKA:

  • Bosňáci (muslimové) – tvoří 50,1 % obyvatel. Žijí převážně v jihozápadní části země. 55 % z nich nepraktikuje islám, zbytek jsou sunnité.
  • Srbové (pravoslavní) – tvoří 30,8 % obyvatel, žijí převážně na východě v Republice srbská.
  • Chorvati (katolíci) – tvoří 15,4 % obyvatel, žijí převážně na jihu země.

ZEMĚ SE SKLÁDÁ ZE DVOU AUTONOMIÍ:

  • Republika srbská* – zabírá 48,6 % území BaH. Srbové tvoří absolutní většinu, počet Bosňáků a Chorvatů nepřesahuje 17 %*. Oblast má vlastní vládu, parlament, prezidenta a ústavní soud, kteří sídlí ve správním městě Banja Luka.
  • Federace Bosny a Hercegoviny – na více jak polovině území BaH žijí především Bosňáci a Chorvati*. Instituce sídlí v hlavním městě Sarajevu.

Obě autonomie mají společnou armádu, pohraniční a cizineckou policii, měnu – konvertibilní marku*, vlajku a ústřední vládu. Snahy o sjednocení obou území v roce 2004 však dopadly špatně.

 

Státy bývalé Jugoslávie
Správní rozdělení Bosny a Hercegoviny

 

 

 

 

 

 

 

 

Dnes se do BaH dostanete pohodlně a levně letadlem*. Při hledání letenek se mi nejvíce osvědčil vyhledávač AZAIR. Nejvýhodnější spojení před pár lety byl však autobus Eurolines z Vídně do Sarajeva*, odkud chceme pokračovat vlakem na jih do Mostaru. Nějaký chlapík nám nabízí odvoz. Jsme dvě holky, a tak si ho nedůvěřivě prohlížíme. Jakmile zjistíme, že tam veze nějakého starého pána, obavy se rozplynou. S řidičem je ale sranda, pořád něco vypráví, ukazuje populární jezero Boračko, zve na kávu a skvělé čevapi, zdejší čevabčiči. On sám však nic nejí ani nepije. Je totiž Bosňák a právě vrcholí ramadán.

 

MOSTAR

Ikona Mostaru – Starý most

 

Řeka Neretva rozděluje středověký Mostar na dvě části. Na východním břehu ve starém městě žijí Bosňáci, na západním Chorvaté. Spojuje je mnoho mostů. Tím nejznámějším je Starý most. Původní stavba z 16. století odolávala stovky let různým nájezdům a válkám. Až do roku 1993, kdy jej chorvatská armáda vyhodila do vzduchu. Prý až příliš připomínal doby Osmanské říše. Naštěstí v roce 2004 postavili turečtí inženýři most nový, který dnes obdivují zástupy turistů z celého světa. Místní Bosňáky a Chorvaty však příliš nespojil. Válečné jizvy se hojí pomalu.

Ubytujeme se na bosňáckém břehu v penzionu u vysmáté babičky. Všichni jí tu říkají mama.

Pohled na mešitu a řeku Neretvu

 

Východní historická část je okouzlující, jako bychom se ocitly v Orientu. Krásná mešita s vysokým minaretem, dlážděné uličky plné stánků s tepaným nádobím, ovocem, zeleninou a domácí rakiji. V davu turistů potkáváme i několik Čechů, kteří sem vyrazili z jadranského pobřeží. Z majestátního mostu skáčou místní mládenci do ledové Neretvy z výšky 21 metrů*. Tato tradice tu přetrvává již 500 let. Východní břeh je veselý a plný života, chorvatská strana je tichá, lidé jsou mnohem rezervovanější. Možná jen nemáme štěstí.

Mostarská tržnice

 

V okolí Mostaru je pár zajímavostí, kam vyrážíme ve starém VW Golfu 1 s Dinem, „maminým“ vnukem. Dinův otec ve svém Audi veze další tři turisty z Holandska. Nám to nevadí, výlet má aspoň balkánskou atmosféru. Vždyť Golfy se tu za generála Tita montovaly!  

 

KLÁŠTER BLAGAJ

Klášter Blagaj

 

První zastávkou je dervišský klášter Blagaj z roku 1520. Jako by byl srostlý s ohromnou skálou, odkud vyvěrá podzemní řeka Buna. Prvky osmanské architektury se mísí se středověkým stylem, pro místní je Blagaj velmi důležitou památkou.

 

POČITELJ

Ruiny hradu Gavrana Kapetanoviće

 

O pár kilometrů dál* se nachází středověké městečko Počitelj, provoněné orientální a středomořskou atmosférou. Nad našimi hlavami se vypínají ruiny hradu Gavrana Kapetanoviče* z osmanských dob: Úzkými uličkami mezi cypřiši vyšplháme až nahoru, odkud je fantastický výhled na vlnící se Neretvu. K tomu nám zpívá muezín z minaretu pět set let staré mešity.

Výhled z hradu na řeku Neretvu

 

Až do války byl Počitelj vyhledávaným výletním místem, dokonce zde žila komunita umělců, zejména výtvarníků. V 90. letech bylo městečko srbským a chorvatským odstřelováním těžce poničeno. Dnes je naštěstí většina staveb již opravena a kouzelný Počitelj patří mezi nejkrásnější místa, která jsem v Bosně a Hercegovině navštívila.

 

VODOPÁDY KRAVICA

Vodopády Kravica

 

Ponorná řeka Trebižat, která teče zčásti pod zemí jako např. moravská Punkva, skrývá v husté vegetaci překvapivé tajemství. Pohled na 27 m vysoké a 120 m široké vodní kaskády okouzlí každého. A dokonce se v nich dá i koupat! Má to však jeden háček. Nejsme tu sami. Připadáme si jako v letním Bibione. Okolo řeky i ve vodě jsou stovky lidí, často zaslechneme i češtinu. Dino jde do baru pozdravit přátele, my se osvěžit do vody. Je ale jako led, jsme rády, že brzy odjíždíme pryč. Pokud si chcete tuto nádheru vychutnat sami, přijeďte sem brzy ráno. V tu dobu také pořídíte ty nejkrásnější záběry sluncem zalitých vodpádů*.

 

MEDŽUGORJE

Festival křesťanské mládeže v Medžugorje

 

Mezi dvěma kopci se ukrývá malá nenápadná vesnička, o které dlouhá léta nikdo nevěděl. V červnu 1981 se zde skupince dětí zjevila Panna Marie a zjevení se několikrát opakovalo. Od té doby zná Medžugorje každý křesťan a navštívilo jej už více než 25 milionů poutníků z celého světa. Zrovna dnes se tu koná festival křesťanské mládeže. Mezi tisícovkami lidí slyšíme opět češtinu. Nečekaly jsme, že Bosna je u našinců tak populární. Prohlédneme si přeplněnou katedrálu, poslechneme pár písniček a uháníme zpět do Mostaru. V ulicích východního břehu hraje chytlavá balkánská hudba, víno a pivo teče proudem, všude voní pečené burky – listové záviny plněné sýrem, masem nebo zelím. Je nám tu skvěle!

 

MOŘE

Jaderské moře

 

Bosna a Hercegovina vlastní dvacetikilometrový pás Jaderského pobřeží, který je vklíněn do jižního Chorvatska. Odděluje oblast okolo Dubrovníku od zbytku země. Dostat se sem je trochu komplikované: autobusem přejedeme hranici s Chorvatskem*, po pár kilometrech vjíždíme zpět do BaH. Jediným bosenským přímořským městem je Neum. Hned nás osloví starší pán a nabízí ubytování. Úspěšně smlouváme, evidentně tu moc turistů není. Zde žijí bosenští Chorvaté, což potvrzuje přítomnost katolických kostelů. Pobřeží sice není tak malebné jako v Chorvatsku, moře je ale stejně křišťálové, ceny mnohem přívětivější než u sousedů, a to vše bez návalů turistů.  V oblasti je spousta rybích farem, takže si večer pochutnáváme na plodech moře a rybách. Mezi nejchutnější patří mořan zlatý a morčák evropský.

 

KAŇON ŘEKY NERETVY

Kaňon řeky Neretvy (focenno za jízdy)

 

Vracíme se zpět do vnitrozemí. Trať, která začíná již v chorvatském Metkoviči, se vine 30 km dlouhým kaňonem řeky Neretvy. Z protější silnice, po které jsme jely ze Sarajeva do Mostaru, ani z rychlovlaku, si tuhle nádheru nevychutnáte tak, jako my v obyčejném osobáku. Projíždíme jednou z nejkrásnějších částí BaH, naše fotoaparáty se můžou ucvakat.  Nejúžasnější scenérie obklopují město Jablanica, kde vystupujeme.

 

JABLANICA A KAŇON DIVA GRABOVICA

Mladá servírka v kavárně se na nás dívá jako na blázny: „Proč chcete jít do hor?“ Kroutí hlavou, ale prý je tam krásné jezero. Město Jablanica působí trochu omšele. Jediný hotel, co najdeme, vypadá jako ubytovna ROH z 80. let. Nám se ale tohle retro docela líbí. Vlastní ho postarší pán, který nás prý do hor zaveze. A proč tu vlastně jsme?

Kaňon Diva Grabovica

 

V průvodci jsem se dočetla o Diva Grabovici – úžasné ferratě „po bosensku“. Prý není krásnějšího vstupu do okolního pohoří Čvrsnica, než touto impozantní soutěskou.

Zakouřený kaňon a požár v okolních horách

 

Okolní hory jsou zahaleny zvláštním oparem, občas zaslechneme helikoptéry.  Majitel hotelu v klidu vysvětluje, že tu zrovna zuří požár a helikoptéry ho hasí. Aha! Vysazuje nás kdesi v pustině, až se budeme vracet, máme mu prý zavolat. Slunce nemilosrdně pálí, koryto řeky je úplně vyschlé, země rozpraskaná. Míjíme kamenolom, hlouček dělníků si nás vyjeveně prohlíží. Nemám z toho dobrý pocit. Jak by ne, když máme na sobě nátělníčky a mini sukýnky. Po pár kilometrech to vzdáváme. V rozpálených skalách nemáme ani kapku vody a přes dým stejně nic nevidíme. Dělníci sedí na stejném místě a zase vyjeveně koukají. Komu by se taky chtělo ve 40 °C pracovat? Pak se ale přátelsky ptají, odkud a proč tu jsme. „Čekoslovakia“ je rozesměje a naše obavy se rozplynou.  Do Jablanice je to minimálně 20 km, mávneme tedy na projíždějící náklaďák. Vysmátý chlapík nám vysvětluje, že turisté do hor chodí jen na jaře a na podzim, kdy je příjemné počasí. Teď v horkém létě nikdo.

Vysmátý řidič
Náš stop

 

 

 

 

 

 

 

Rády bychom se někde okoupaly. Chlapík zastavuje a ukazuje kamsi do houští. Nejistě se prodíráme trnitými keři a najednou se před námi otevře scenérie jako z plakátu. Jezero obklopené vápencovými štíty hor s křišťálově čistou vodou, která se dá i pít. O tomhle nám povídala mladá servírka

Nádherné jezero v horách

 

Navečer pro nás dojede majitel hotelu. Jeho vlídný obličej je plný smutných vrásek. Zve nás do kavárny svého syna. On nic nepije, je ramadán. Vypráví o 2. světové válce, kdy tu proběhla důležitá bitva pod vedením generála Tita. O občanské válce v 90. letech nemluví. Nemluví o ní nikdo. A my se neptáme.

 

BOSENSKÁ VÁLKA

Balkánské války v 90. letech byly následkem rozpadu Jugoslávie. Po odtržení Slovinska a Chorvatska v roce 1991, se 3. března 1992 multietnická Bosna a Hercegovina na základě referenda o nezávislosti také osamostatnila*. S tím nesouhlasili bosenští Srbové a 7. dubna 1992 vyhlásili pod vedením nacionalisty R. Karadžiče a za podpory srbské vlády S. Miloševiče vlastní stát – Republiku srbskou. Spor přerostl v krvavou válku mezi všemi etniky na celém území BaH. V roce 1995 zaútočilo NATO na pozice armády Republiky srbské, tímto byla válka zastavena a ukončena podpisem Daytonské dohody v prosinci 1995.

Neobyčejně krvavý konflikt byl provázen otřesnými etnickými čistkami, masovými hroby, v zemi bylo spousta koncentračních táborů. Ze 100 000 obětí* bylo 70 % Bosňáků, 25 % Srbů a 5 % Chorvatů. Bylo znásilněno odhadem 12 000 – 20 000 žen*, převážně muslimských Bosňaček a 3000 mužů a chlapců. Největší podíl na zvěrstvech měli bosenští Srbové*, v menší míře Chorvati a Bosňáci. Přesídleno bylo okolo 2,2 mil. obyvatel. Ikonou války je masakr* ve Srebrenici (1995) a čtyřleté obléhání Sarajeva. Válka v BaH je nejničivějším a nejkrvavějším konfliktem v Evropě od konce 2. sv. války. Důkaz o nepoučitelnosti, co dokáže nacionalismus a nenávistné dezinformace.

Bohužel i dnes visí nad BaH temné mraky. Nacionalisté z Republiky srbské usilují o vyvolání referenda o odtržení a samostatnosti na BaH. Pokud by se tak stalo, je otázkou, co mohou způsobit nacionalistické tendence v chorvatské části země.

 

V městě to večer překvapivě žije. Moc cizinců sem nejezdí, a tak jsme středem pozornosti. Víno teče proudem, pochutnáváme si na jagnjetině, tradiční specialitě z jehněčího masa, které se griluje na otevřeném ohni.

 

JABLANSKÉ JEZERO

Jablanské jezero

 

Další den vyrážíme k nedalekému Jablanskému jezeru*. Obklopují ho horské masivy Prenj a Lisini a voda je nádherně průzračná. I když je polovina srpna, jsme tu skoro samy. Jen z nedaleké restaurace se line balkánská hudba. Líbí se nám tu mnohem víc než u moře, vůbec se nám odtud nechce.

 

Krajina cestou do Sarajeva
Bílé hroby, pozůstatky války, jsou všude okolo

 

 

 

 

 

 

 

Navečer odjíždíme do hlavního města. Nádherná kopcovitá krajina je plná zeleně. A taky bílých hrobů. Vzpomínek na oběti občanské války. Jsou jich stovky. Možná tisíce.

 

DOPORUČUJI - KNIHY A FILMY O BaH
KNIHY:

Všechny tři knihy jsou nesmírně čtivé a zajímavé, čtenářům je vřeledopručuji!

FILMY:

 

SARAJEVO

Vítejte v Sarajevu!

 

Sarajevu máme zajištěné ubytování přes COUCHSURFING u mladého Mexičana. Studuje tu filmařinu a o apartmán se dělí s korejským spolubydlícím, který právě cestuje někde po Evropě. Sarajevo vždy bylo a je multikulturní umělecké město.

Pohled na Sarajevo

 

Velikostí malá*, historií však překypující metropole.  Až do 19. století zde vládli turečtí Osmané, od roku 1878 přešla země pod Rakousko-Uhersko. Dne 28. června 1914 srbský nacionalista Gavrilo Princip postřelil u Latinského mostu následníka rakousko–uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Ten na následky zranění zemřel a událost se stala podnětem k rozpoutání 1. světové války. Za vlády jugoslávského prezidenta Josipa Broze Tita se zde v únoru 1984 konaly 14. Zimní olympijské hry. Sarajevo velmi prosperovalo, dokonce se uvažovalo i o vybudování metra. Plány překazila válka a město bylo neuvěřitelné čtyři roky* obléháno a odstřelováno z okolních hor bosenskými Srby. Jedinou spojnicí se světem se stal tunel Naděje. Během šesti měsíců vykopali houževnatí civilisté 800 m dlouhý tunel, kudy vedl malý ropovod, dovážely se potraviny a odváželi zranění. V 80. letech se Sarajevu přezdívalo evropský Jeruzalém, poměr národností byl vyrovnaný. V 90. letech se z něj stal balkánský Stalingrad, po válce 90 % obyvatel tvořili Bosňáci.

Moderní Sarajevo
Latinský most

 

 

 

 

 

 

 

 

Dnes je však Sarajevo naprosto okouzlujícím městem. Jako první navštívíme slavný Latinský most. Je to však takový mostík klenoucí se nad nenápadnou říčkou. Oproti tomu  historické centrum Baščaršija nás neskutečně nadchne. Stará turecká čtvrť se svým bazarem se mi líbí více než ta istanbulská. Všude je plno stánků s džezvami, karafami, pytle s kořením, stánky s kebabem, pečenými burky a čevapi. Nikdo na nás nepokřikuje, nikdo nám nic nevnucuje. Lidé jsou vlídní a usměvaví.

Historická čtvrť Baščaršija
Burky plněné sýrem, masem a zelím

    

 

 

 

 

 

 

 

Nemohly jsme si vybrat lepší den, dnes totiž končí ramadán. Kolem nasvícené mešity je plno, radši se taktně vzdálíme. Zdejší ženy jsou dnes výjimečně zahalené od hlavy k patě, my jen v kraťáskách a tílku. Bosňačky ale taky rády nosí sexy oblečení, tady nejste v Afghánistánu.

Sarajevská mešita
Končí ramadán

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Všude se slaví, i my zapadneme do jakéhosi baru. Jmenuje se Harém.  Majitel Amar je Bosňák, to však nevadí. Pompézně s námi konec ramadánu oslavuje. Nad litry vína a piva sedíme dlouho do noci, kolem nás pobíhá jeho pětiletá dcerka. Lépe jsme si konec našeho bosenského putování nemohly vybrat.

Pohoda v Sarajevu
Konec ramadánu

 

 

 

 

 

 

 

 

Co říct závěrem? Bosna a Hercegovina je moje srdcovka. Nádherné hory, průzračné řeky a jezera, přátelští lidé, ceny více než příjemné. Je prostě mou nejoblíbenější ze všech zemí bývalé Jugoslávie. Přesvědčte se sami, nebudete litovat!

Spokojené cestování po fantastické Bosně a Hercegovině

 

CO JEŠTĚ NAVŠTÍVIT
  • tajuplné pyramidy u města Visoko
  • národní park v okolí řeky Una, kde se natáčel film Na vlastní nebezpečí s Jiřím Langmajerem.
  • Srebrenica – Potočari – památník a hřbitov obětí genocidy v roce 1995. Nejméně 8 372 můžů a chlapců, především Bosňáků a v malé míře Chorvatů, zde bylo rozstříleno armádou Republiky srbské pod vedení Ratka Mladiče.
  • hory

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..