JIŽNÍ JORDÁNSKO (3. ČÁST): STAROVĚKÁ PETRA

Možná bychom se o ní nikdy nedozvěděli, nebýt jednoho švýcarského dobrodruha. V přestrojení za arabského učence vstoupil do tajemné skalní průrvy uprostřed jordánské pouště a objevil do skal vytesané zapomenuté město, starověkou Petru. Vždy jsem Jordánsko toužila navštívit. V životě by mě ale nenapadlo, že sem pojedu natáčet film! 

 

 

PŘEDCHOZÍ AQABA & WADI RUM                                                      PŘEDCHOZÍ SEVERNÍ JORDÁNSKO 

Plni úžasných zážitků se loučíme s čarokrásnou pouští Wadi Rum. Každé ráno v 9 hodin odtud jezdí minibus (10 JOD – 300 Kč) do 113 km vzdáleného města Wadi Musa, vstupní brány slavné Petry. Jsme čtyři, tak se nám vyplatí taxi (40 JOD). A taxi má dokonce i wifi! To se hodí, protože objednávám přes BOOKING  levný hotel. Ten nejlevnější.

 

Mapa cesty

 

ELGE HOTEL je vskutku zážitek. Šéfuje tu Egypťan jménem Žaban. Trochu jako žába i vypadá. Arab jako poleno na nás koulí svýma černýma očima, místo zorniček na nás blikají dolarovky. Hotel je prý nově otevřen. S režisérkou Janou máme vcelku hezký pokoj, obzvlášť krásný je výhled na okolní hory. S koupelnou je to už horší. Záchodová mísa je odřená do hněda, takže vypadá jako…….  Ano, jako bychom po sobě nesplachovaly. Chvíli si to zřejmě i navzájem myslíme. Když pustím sprchu, ze stropu mi na hlavu spadne celá sprchovací hlavice. Na koupel mi tedy zbývá už jen úzká hadice. 😀 Vše je tu udělané napůl. Napůl vymalováno, napůl elektřina. Nedostatky jsou důmyslně zakryty koberečky, zrcadly a obrázky. Nám to ale nevadí, hotel je levný a mají tu naprosto fantastické arabské snídaně. Problém nastává při placení hotelu, Žaban nám účtuje nesmyslnou cenu. Ukazuji mu částku na mém českém bookingu. Prý ta jeho je se snídaní. Ukazuji mu české „včetně snídaně“. Chvíli přemýšlí. Pak zakoulíme očima, dolarovky se někam vytratí, a že se prý spletl. To je náš Žaban, Arab jako poleno.

 

MALÁ PETRA

Malá Petra

 

Co dělat s načatým dnem? Vyrazit na výlet do Malé Petry (Siq al Bendi). Leží osm kilometrů severně od Wadi Musa a dostat se sem dá jedině taxíkem.V okolí se nachází ruiny 9000 let staré neolitické vesnice Beidha a tábory dnešních beduínů. Turisté se tu mohou ubytovat ve stejném stylu jako ve Wadi Rum. Oproti své slavné sestře je Malá Petra klidné a pohodové místo, dokonce se tu zatím ani neplatí vstupné.

 

Beduínka připravující připravující vynikající chlebovou placku kubez
S průvodcem při prohlídce jeskyní

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdejšímu správci se ale nelíbí velká kamera, nechce nás s ní do areálu pustit. Natáčet je možné jen s povolením ministerstva kultury. Bílá hůlka ani příběh o slepé cestovatelce na něj neplatí. Když už nevíme, co dělat, nečekaně na mě mávne rukou a celým kaňonem mě provede. Vylezeme  vysoko do skal k vyhloubeným jeskyním, dříve příbytkům původních obyvatel. Bezchybnou angličtinou mi popisuje zdejší historii, kéž bych i já uměla takhle skvěle anglicky. Příjemně strávené odpoledne zakončíme chutnou chlebovou plackou kubez, kterou stará beduínka právě dopekla na ohni. Lepší jsem v Jordánsku nejedla.

 

PETRA

Starověká Petra je beze sporu nejnavštěvovanější památkou celého Jordánska, možná i Blízkého východu. JORDAN PASS se tu obzvlášť vyplatí. Celodenní vstupné se totiž pohybuje mezi 1500 – 2700 Kč! (viz přehled cen níže).

 

PETRA

klenot starověku, dokonale ukrytý před zraky nevítaných návštěvníků ve skalách uprostřed pouště. Ve 4. stol. př. n. l. vytesali kočovní Nabatejci do růžového pískovce impozantní město. Stalo se důležitým obchodním centrem a ve svém obchodním rozkvětu pokračovalo až do 6. stol, kdy katastrofální zemětřesení zničilo budovy a životně důležité vodohospodářství. Po roce 1189 byla Petra opuštěna a zcela zapomenuta. Zříceniny zůstaly světu skryté až do roku 1812, kdy švýcarský dobrodruh Johann Ludwig Burckhardt pronikl do Petry v přestrojení za arabského učence a starověké město světu znovu objevil. V r. 1985 byla Petra zapsána na seznam světového dědictví UNESCO, od r. 2007 je zařazena mezi sedm novodobých divů světa. Petru můžeme vidět i ve filmu Stevena Spielberga – Indiana Jones a Poslední křížová výprava (1989) a Transformers: Pomsta poražených (2009). A v budoucnu i v dokumentu Jany Ševčíkové se Z. Habáňovou 😀 😀 😀

 

 

U vstupu je přísná kontrola a zvukařův magneťák a velká kamera jsou opět velký problém. Točit bez povolení je zde zakázáno. Asi to tak přísné nebude. Bílá hůlka a srdceryvný příběh zabírá na policistu docela rychle: „Tak dobře, udělám výjimku. Běžte a kdyby byl nějaký problém, ať zavolají Ahmedovi.“

I když je docela brzy, okolo nás se již valí zástupy turistů. Po 700 m prašné cesty se před námi objeví úzká průrva a všichni mizíme ve skalách.

 

Skalní soutěska Siq
Skalní soutěska Siq

 

 

 

 

 

 

 

 

[

 

 

Nejkrásnější částí Petry je dvoukilometrová soutěska Siq. Co asi prožíval objevitel Petry, když opuštěnou skalní průrvou poprvé procházel? Dnes tudy proudí až 5000 návštěvníků denně, vedle nich cválají beduíni na svých koních nebo se zapřaženými vratkými kočáry pro turisty.

 

Vstup k Pokladnici

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Skalní stěny se rozestoupí a otevře se nám pohled na majestátní hrobku Pokladnici (Al – Khazneh). Skutečný poklad Petry. Můžete vyšplhat do okolních skal, odkud ji budete mít jako dlani. Nezkouším to, mohl by to být můj poslední den v Jordánsku.

 

Pokladnice
Je libo jízda na velbloudu?

 

 

 

 

 

 

 

Místní beduíni vypadají jako kopie Sandokana. Kdo nepamatuje Sandokana, tak jako pirátů z Karibiku. Dlouhé černé vlasy, uhrančivé temné oči a turban na hlavě. Jejich jediným (a dobře vynášejícím) zdrojem obživy je turismus. Arabská krev se nezapře, všem návštěvníkům neodbytně tlučou do hlavy své zboží a projížďky na zvířatech. Když se mě už po padesáté kdosi zeptá: „Chceš velblouda nebo osla?“, odpovím: „Chceš bonbon?“ a před nos mu vrazím sáček českých sladkostí.

 

Mezi piráty z Karibiku a kameraman Jaromír
Mezi piráty z Karibiku

 

 

 

 

 

 

 

Něco se změnilo.

Už mi projížďku na vyhublém koni, oslu či velbloudu nikdo nenabízí. Oni chodí za mnou a žádají Bon Pari, Hašlerky a Slavie, ty jim chutnají nejvíce. Dokonce mě znají jménem. Přátelsky si se mnou plácnou rukou a pokaždé, když jedou okolo, dostanou bonbon. Starý beduín mi ukazuje své poslední dva kývající se zuby, prý by mu po bonbonech vypadly. Pro vnuka si jich ale bere plnou hrst. Petra mě začíná bavit a kamera jede na plné obrátky.

 

Starověké město Petra
Starověká Petra

 

 

 

 

 

 

 

V rozlehlém údolí, které kdysi bývalo rušným obchodním městem, se houfy turistů rozptýlily. Vlevo míjím velké římské divadlo, kde se dodnes příležitostně pořádají představení. V protější skalní stěně jsou vytesány královské hroby, je odtud krásný výhled na celý areál.

 

Do skal vytesané hrobky
Pohled na Petru

 

 

 

 

 

 

 

Okolo restaurací a suvenýrů je živo, když však odbočíme do postranních uliček, jsme tu úplně sami. Cestu zakončuje osm set strmě stoupajících schodů ke klášteru Al Deir. Dají se zvládnout za hodinu, já však po nepravidelných rozbitých kamenech vystoupám sotva do třetiny, pak si radši přiťuknu šalvějovým čajem s beduínkami.

 

Soutěska Siq
Soutěska Siq (omlouvám se za zhoršenou kvalitu fotky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Když se vracíme při západu slunce, jsme tu už skoro sami. Je to úplná fantazie procházet mezi vysokými skalami opuštěnou soutěskou, Cestu mi jen občas zkříží černě zahalený beduín na divoce cválající koni. Stejně jako za dávných časů.

 

CO BYSTE NEMĚLI VYNECHAT – NOČNÍ PETRA

Nezapomenutelným zážitkem je nádherně nasvícená noční Petra, doprovázená působivou beduínskou hudbou. Koná se každé pondělí, středu a čtvrtek ve 20:30 – 22:30 hod. Vstupné je 510 Kč (17 JOD) a neplatí zde Jordan pass. Lístky si můžete koupit v návštěvnickém centru, předem si jej ale zamluvte, noční Petra je mezi turisty velmi oblíbená. Zúčastnit se může až 200 lidí, je prý lepší se zdržovat vzadu. Vyhnete se štěbetajícím turistům a o nic nepřijdete.

 

Do Petry máme zakoupený dvoudenní vstup. I když se nám už moc nechce, odpoledne sem znovu zavítáme. Většina turistů již odchází. Často sem jezdí v rámci organizovaných jednodenních výletů ze sousedního Izraele. Nemusí platit vízum na hranici, ale pokud v Jordánsku nepřespíte aspoň jednu noc, zaplatíte  závratných 2700 Kč! 

 

 

Beduíni mají už vyděláno, sedí vysoko na skalách, kouří tabák, možná i něco jiného a probírají dnešní zážitky. U poloprázdné Pokladnice popíjíme čaj, sledujeme početný zájezd z daleké Indonésie a okolo se povalují velcí beduínští  psi. Včera jsem si jich vůbec nevšimla.

 

Naše parta
Zájezd ze vzdálené Indonésie

 

 

 

 

 

 

 

Režisérka Jana využívá pohodové atmosféry a točíme poslední záběry z Jordánska. Zase něco o sobě vyprávím, když tu vedle mě někdo zašeptá:: „Dáš mi bonbon?“ Mrknu do strany a tam stojí v upnutém nátělníčku jeden ze včerejších beduínů. Kdo by je rozeznal, když jsou všichni stejní. Nechám kameru kamerou a radostně povídám: „Čau Sandokane, jasně že dám.“                                                                    Sandokan: „Včera jsem po nich úplně lítal.“                           „Sandokane, to ale není hašiš.“ 😀 😀 😀

Zasměje se, sbalí bonbony a jako pára zmizí ve skalnatých zákoutích města svých předků.   

Co říct závěrem?

Bylo velmi zajímavé nahlédnout do zákulisí dokumentárního filmu. Tady se netočí obrovské peníze jako u filmových trháků, nikdo si na nic nehrál, režisérka Jana, kameraman Jaromír a zvukař Michal byli naprosto pohodoví a přátelští lidé, s kterými jsme si užili spoustu srandy. Věřím, že jsme si natáčení v Jordánsku všichni maximálně užili

 

ALKOHOL V JORDÁNSKU

I když jsem se všude dočetla, že v Jordánsku se alkohol dá sehnat bez problémů, nikde jsem na něj nenarazila. Ani v duty free zóně v Aqabě. Až v luxusním hotelu ve Wadi Musa jsem koupila jako suvenýr domů pár plechovek piva. 0,5 l stálo 180 Kč. Až na letišti v Ammánu jsem v duty free shopu koupila láhev oblíbeného anýzového araku.  1l vyšel na krásných 280 Kč. Komu chutná řecké ouzo, bude spokojen.  Pozor však na obsah alkoholu 50 %! 

 

Polský cestovatel, kterého jsem potkala ve Wadi Rum, přirovnal Jordánsko k malému Disneylandu. Má trochu pravdu. Do země přijíždí stále více turistů a orientální atmosféra, jakou najdeme v Íránu či Ománu, se trochu vytrácí. I přesto díky bezpečnosti, atraktivním památkách a levným letenkám stojí za návštěvu. Osobně se mi nejvíce líbila poušť Wadi Rum, pohodová Madaba a její okolí.

Šťastnou cestu!

Na závěr uvádím facebooky na MARTINU LADOVOU, její stránku  ZAJÍMAVOSTI Z JORDÁNSKA  a  INSTAGRAM. V Jordánsku je jako doma, má spoustu kontaktů, ráda vám pomůže s přepravou a ubytováním.

 

PŘEDCHOZÍ AQABA & WADI RUM                                          PŘEDCHOZÍ SEVERNÍ JORDÁNSKO 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..